Soudní kolečko ke 3. výpovědi II.

Kauza tedy doputovala znovu k Městskému soudu v Praze (MS), který se musel řídit závazným právním názorem Ústavního soudu (ÚS). A arcibiskupství pražské (AP) mělo u soudu prokázat, že jsem vědomě a svobodně vstoupila
do duchovního stavu. Bylo jasné, že tuto skutečnost AP prokázat nemůže, neb ženě – katoličce není podle
současného učení církve, a tedy i podle Kodexu kanonického práva, umožněn za žádných okolností vstup do duchovního stavu. Ten je vyhrazen pouze mužům.
Arcibiskupství zaslalo soudu dvě vyjádření (28.3.2018 a 5.4.2018), která doslova jiskří zajímavými, pozoruhodnými, úsměvnými i absurdními tvrzeními a argumenty. Vybírám:

Žalovaný se opětovně omlouvá, že jeho vyjádření je zasíláno až k dnešnímu dni. Není to z důvodu, že by žalovaný soud II. nectil, či dokonce neměl dostatek důkazů pro svá tvrzení, ale jak soud II. stupně může vidět, žalobce se maximálně snažil žalované vyjít vstříc, když každé jednání církve, by mělo vést k dobru duše.[1]

Jak vede každé jednání církve k dobru duše, nevím, zvlášť když je založeno na lži, která musí doputovat až k Ústavnímu soudu. Popis dalšího jednání k dobru mé duše následuje.

Žalovaný, který věří ve svá tvrzení, se snažil žalobkyni vyjít vstříc. Nabídl jí jednorázovou odměnu… a byl ochoten nadále žalobkyni zaměstnávat ve služebním poměru, i omluvu učinit. Vše však bylo žalobkyni málo. S ohledem na desítky hodin pokusem o smír, žalovaný zasílá svoji repliku.

Ano, desítky hodin mého času a času mého advokáta, jednání, psaní textů, mailů…a ze strany AP neskutečná "masáž", abych přistoupila na smír jimi navrhovaný – tedy že budu moci dále pracovat s církevním pověřením, ale ve služebním poměru.

Po té, co se mne Ústavní soud zastal, tak jsem měla podle představ AP akceptovat služební poměr, a tak se svobodně a vědomě stát duchovním! Tato absurdita je pro mne za hranicí jakékoli racionality. I někteří přátelé mi radili, a mysleli to jistě dobře, abych přistoupila na "smír" podle not AP a už se konečně vymanila ze soudů a měla pokoj. Že bych zradila své svědomí, že bych překročila církevní i civilní zákony, o tom příliš tito lidé neuvažovali. Stručně – podstoupila jsem lámání svého svědomí i charakteru, které se nepodařilo zlomit ani komunistům. A nepodařilo se to ani teď představitelům místní církve, kteří to všechno, jak uvedli pro soud, dělali k dobru mé duše.

Jiní známí se dotazovali, proč neodejdu do jiné církve. V celé šíři jsem si musela uvědomit všechny důvody, proč katolickou církev neopustit včetně toho, jak pravdivé je slovní spojení Wir sind Kirche. Ano, my všichni, pokřtění v katolické církvi, jsme touto církví, nejen několik mocných, kteří nadto svou moc zneužívají k potlačení, umlčení či dokonce likvidaci druhých.

Jednorázová odměna měla být náhradou za ušlou mzdu, mimochodem AP mi do dnešního dne (konec srpna 2023) tuto ušlou mzdu nezaplatilo, a to ani ve výši, která byla moderována soudem.[2] A posuďte sami – copak je možné si místo ušlé mzdy vzít jakousi odměnu? Za co? Za to, že budu mlčet a vstoupím do falešného duchovního stavu?! A to jsem tehdy ještě netušila, že to celé má mnohem hlubší podtext.[3]

ÚS se odchýlil od své dosavadní judikatury ve věci samosprávy církví bez přesvědčivého odůvodnění.

AP nemůže dokázat, co je po něm požadováno, a tak zkritizuje Ústavní soud.

Kaplani po celém světě, u římsko-katolické církve, jsou i ženy, a to ve služebním poměru.Jen tak hozené tvrzení, které nemá žádný podklad a AP se ho ani nesnažilo něčím doložit.

Žalovaný nepopírá, že zde byly původně uzavřené pracovní smlouvy dle pracovní smlouvy. To však předně z důvodu, že žalobkyně působila nejdříve nesamostatně, nejdříve jako pomocník v pastoraci. Protože byla vyzvána k doplnění studia, aby mohla pracovat samostatně, vystudovala magisterský obor teologie, a následně po téměř 5 letech měla být jako samostatný pastorační asistent – nemocniční kaplan.[4]

Aneb z pohádky do pohádky. Najednou AP tvrdí, že jsem měla pracovní smlouvu, i když ještě nedávno, jsme totiž pořád u téže 3. výpovědi, soudům tvrdilo, že se mýlilo v názvosloví.

Ovšem následná fabulace ohledně výzvy k doplnění studia se mimořádně vydařila. Zaměstnavatel neví, jaké vzdělání má jeho zaměstnanec! Magisterský diplom jsem na KTF UK získala už v r. 1997, tj. dříve, než jsem podepsala v r. 1998 Dohodu o pracovní činnosti a dostala první dekret pro práci pastorační asistentky. Žádnou výzvu k doplnění studia jsem nikdy neobdržela a na mou žádost, aby mi AP zaslalo onu výzvu, mi samozřejmě nikdo neodpověděl. Naopak, když jsem já před lety žádala o studijní volno v rámci postgraduálu, tak jsem dostala volno neplacené. Profesor, který tehdy vedl pracoviště, kde jsem velký doktorát dělala, říkal, že se nikdy s ničím takovým nesetkal. Zcela jistě i toto jednání AP mělo směřovat k dobru mé duše.

Než MS vynese rozsudek, pošle AP i můj advokát soudu několik dalších vyjádření a proběhne několik soudních jednání. Cituji z posledního vyjádření AP (25.5.2018), z poslední zoufalé snahy zvrátit nezvratitelné:

Unesení důkazního břemene – žalovaný nepopírá, že nemá podepsanou listinu, kdy by žalobkyně souhlasila svobodně a vážně se vstupem do duchovního stavu. Taková listina se k podpisu duchovním nesvěceným osobám dává podepisovat až od vydání Nálezu ÚS.[5]

Do té doby žádná nesvěcená duchovní osoba netvrdila, co tvrdí žalobkyně. Nikdy nebylo sporu, že je ve služebním poměru osoba jednající jménem biskupa, byť duchovních nesvěcených osob pracuje pro žalovaného cca 50 na různých pozicích.[6]

A tak se dovídám, že od Nálezu ÚS dává AP podepisovat laikům, že jsou v duchovním stavu. Nevím, kolik laiků podepsalo a kolik z nich si uvědomilo, že se svým podpisem zřekli ochrany civilních soudů a že u církevního soudu se jim v případě konfliktu jen vysmějí, protože podle CIC žádný nesvěcený duchovní neexistuje, stejně tak jako neexistuje služební poměr takového "duchovního"..

Žalobkyně se zcela účelově snaží přesvědčit soud, že rozdíl mezi duchovním a laikem spočívá jen, a právě, ve svěcení. To však není pravdou.[7]

Kdo se jen trochu orientujete v katolické církvi, víte, že poslední dvě věty, jsou lží do nebe volající.

AP v tomto vyjádření také cituje papeže Františka. Nemohu jinak, ale musím, už jen vzhledem ke katoličkám, které stojí o jáhenské či kněžské svěcení, zmínit i následující. Papež v nějakém rozhovoru řekl a AP ho cituje:
Ohledně jáhenství ano, přijímám. Zdá se mi užitečné ustavit komisi, která to dobře vyjasní, především ve vztahu k období rané církve. Text AP pokračuje: Zde Svatý otec odkazuje i na možnost svěcení, ženy, jakožto jáhenky. V jiných dokumentech odkazuje právě na skutečnost, že ženy mohou vykonávat službu duchovní, která však není službou posvátnou, tedy službou ze svěcení. Přesto jsou však v duchovním stavu.

Citace rozhovoru papeže s nějakými novináři vyvolává v této souvislosti jen úsměv. Ale opět a znovu – žena nemůže být v duchovní stavu a AP pro toto své tvrzení nepředložilo jediný důkaz, neboť takový důkaz neexistuje. Nicméně na matení soudů, kdy soudci nemají, a ani nemohou mít dostatečné znalosti o katolické církvi, je takovéto zmatečné tvrzení dobré. A mohu vás ujistit, že se to dostalo i do zdůvodnění rozsudku, včetně papeže, jak uvedu níže.

Dne 18.7.2018 je Městským soudem vynesen rozsudek (23 Co 302/2014–367): Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

Potvrzeným rozsudkem je rozsudek OS ze 4.11.2013. Je tedy konečně soudně potvrzeno, že i 3. výpověď z pracovního poměru, datovaná 14.8.2012, je neplatná.

Nakonec dvě perličky, jak dokázalo AP zmanipulovat soud, aneb co se také objevilo ve zdůvodnění rozsudku, včetně papeže:

…žalobkyně při jejích znalostech nečinila žádné kroky dříve k vyjasnění jejího postavení. Opravdu mě v životě nenapadlo, že bych jako katolička měla někdy prokazovat, že jsem laik a ne duchovní 😊

Pokud církev římskokatolická projevila svou hierarchickou strukturu navenek v Základním dokumentu, a zde označovala za duchovní i pastorační asistenty, jednalo se zřejmě o pojem duchovního v širším slova smyslu, když formálně úzký pojem duchovního vyplývá z dotčených ustanovení Kodexu kanonického práva, avšak vlivem vývoje společnosti dochází k určitému posunu v chápání širokého pojmu "duchovního" samotnou církví a k revidování nejen psaných norem církevního práva, ale i jeho obyčejového práva a tradic podle církevních autorit v době 21. století (viz stanovisko papeže).

Copak na to řeknou teologové a církevní právníci?

Odvolací soud tak nesouhlasí s úzkým chápáním pojmu "duchovní" tak jak tento pojem interpretuje žalobkyně, pro nedostatek výslovného projevu vůle žalobkyně, kterým by byl vstup do služebního poměru, však odvolací soud musel uzavřít, vázán závazným právním názorem Ústavního soudu, že ke vzniku služebního poměru na straně žalobkyně nedošlo.

Další pokračování se bude jmenovat Mezidobí do 4. a 5. výpovědi.

[1] Doslovná citace se záměnou – ze mne se stala žalovaná, z AP žalobce 😊

[2] Původně jsem arcibiskupství nabízela, že se části ušlé mzdy zřeknu, požadovala jsem ale, aby skutečný dluh spočítali. Nestalo se tak, naopak věc překroutili a pořád se vnucovali s odměnou.

[3] Hlubšímu podtextu i slibovaným omluvám se budu věnovat v samostatných kapitolách.

[4] Doslovná citace, ponechané chyby.

[5] Zvýraznění moje.

[6] Tučně zvýraznilo AP.

[7] Tady je zvýraznění zase moje. svůj text...