Co již zaznělo na twitteru
Tweet 16. 7. 2023
V r. 2009 jsem obdržela první výpověď z pracovního
poměru pro závažné porušení pracovních povinností. Nikdy mne nenapadlo, že bych
se mohla soudit, natož za práci navíc. Ale vzhledem k okolnostem mi nezbylo nic
jiného než podat žalobu na neplatnost výpovědi.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 v r. 2011 bylo určeno, že výpověď je
neplatná. Arcibiskupství pražské totiž žádné porušení pracovních povinností
neprokázalo.
Už v srpnu 2011 následovala druhá výpověď, tentokrát pro nadbytečnost. Druhá výpověď nebyla poslána do vlastních rukou, byla proto rozsudkem pro uznání v červnu 2012 určena jako neplatná.
Téměř okamžitě následovala třetí výpověď, opět pro nadbytečnost. Soudní pře v tomto případě vedla z mé strany až k ústavní stížnosti.
Tweet 18.7.2023
Arcibiskupství neprokázalo mou nadbytečnost, neboť v té době zaměstnalo jinou ženu v jiné nemocnici. A tak soud znovu konstatoval, že i třetí výpověď je neplatná. Co je moc, to je moc – arcibiskupství se odvolalo k Městskému soudu v Praze s absurdním tvrzením:
Krátce: vykonávala duchovenskou činnost, proto je duchovním (!), a proto se nejednalo o pracovní poměr, ale o poměr duchovní (!), resp. služební, který nespadá pod pravomoc civilních soudů. Jen jsme se zmýlili v terminologii.
Městský soud v Praze potvrdil, že "žalovaný (rozuměj Arcibiskupství pražské) používal pojmy vyplývající z pracovního práva a odkazoval na ustanovení zákoníku práce v průběhu trvání pracovního poměru. Nejedná se však o klasický pracovní poměr, ale o poměr duchovní."
Následovalo mé dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Který byl stejného názoru.
A tak došlo z mé strany na ústavní stížnost. Nález Ústavního soudu si můžete přečíst zde: https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2017/III._US_3591_16_an.pdf
Tweet 20.7.2023
Než se budu věnovat dalšímu vývoji po zveřejnění Nálezu Ústavního soudu, zastavím se krátce u problematiky žena v katolické církvi. Všeobecně je známo i v české sekularizované společnosti, že katolička nemůže přijmout svěcení a stát se jáhnem či dokonce knězem.
Římskokatolická církev má zákonodárný dokument Kodex kanonického práva (CIC), což je soubor vnitřních právních předpisů a norem, které jsou závazné pro všechny katolíky latinského obřadu. CIC dělí křesťany na duchovní a laiky: někteří křesťané jsou posvátnými služebníky, které právo nazývá duchovní; ostatní se nazývají laikové čili křesťané, kteří nepřijali svátost svěcení.
CIC uvádí, že přijetím jáhenství se osoba stává duchovním a že svátost svěcení může přijmout pouze pokřtěný muž.
Tweet 21.7.2023
Římský pontifikál uvádí: Jáhenským svěcením dochází k začlenění do stavu kleriků.
Dokument II. Vatikánu Lumen gentium definuje laika takto: Slovem laik se zde označují všichni věřící křesťané mimo členy stavu duchovenského a řeholního.
Obdobně učí Katechismus katolické církve, totiž že slovem laik se označují všichni věřící křesťané mimo členů stavu duchovenského a řeholního. A dále: Svátost svěcení platně přijímá pouze pokřtěný muž.
I český zákon o církvích hovoří jasně o duchovních a laicích. Podle tohoto zákona církve mohou vyučovat duchovní i laické pracovníky. Dále podle tohoto zákona církve ustanovují a odvolávají své duchovní. To se ovšem netýká laiků, ti mají být zaměstnáváni dle platných právních předpisů ČR.
Tweet 22.7.2023
Prefekt Kongregace pro nauku víry, arcibiskup Ladaria, v r. 2018 potvrdil učení římskokatolické církve, že ženy nemohou být svěceny. https://www.vaticannews./cs/vatikan/news/2018-05/arcibiskup-ladaria-ne-ke-knezskemu-sveceni-zen-je-definitivni.html
Z logiky věci plyne: nemůže-li žena podle současného učení katolické církve přijmout svěcení, nemůže být duchovním. A přesto se podařilo pražskému arcibiskupství přesvědčovat soudy o opaku a ničit mi mnoho let život. A nejen to, jak popíšu později.
V souvislosti s postavením žen v katolické církvi chci zmínit, že existuje dlouhodobá snaha ze strany žen, ale také některých mužů, situaci katoliček změnit. Viz např. velmi kvalitní vědecky zpracované stránky https://womenpriests.org/
Tweet 23.7.2023
Český způsob, jak udělat ze ženy duchovního, aniž by byla vysvěcená:
Podle zákona o církvích musely církve v souvislosti s registrací vypracovat
tzv. základní dokument – zákon č. 3/2002 Sb. § 10.
Základní dokument musí obsahovat způsob ustanovování a odvolávání duchovních a seznam v církvi používaných označení duchovních.
V Základním dokumentu Církve římskokatolické je v části X/2 tvrzeno: Kodex nezná pojem duchovní v úzkém slova smyslu. Toto tvrzení je v příkrém rozporu s Kodexem!, viz tweet 20.7.2023.
Pod Duchovními v ZD X/2 jsou uvedeny "osoby vykonávající duchovenské
služby": pastorační asistenti, lektoři, akolyté, katecheté… tedy laici, tedy
ženy!
https://cbk.cirkev.cz/dokumenty/zakladni-dokument-cirkve-rimskokatolicke_238
Tweet 24.7.2023
Na konci textu Základního dokumentu jsou jako jeho přílohy uvedeny Kodex kanonického práva a Katechismus, které jasně říkají, do je v římskokatolické církvi duchovním a kdo ne. To ovšem nijak nebránilo autorům textu Základního dokumentu tvrdit, že laici jsou duchovními. Na Ministerstvu kultury ČR se pravdivostí zařazení laiků mezi duchovní nejspíš nikdo nezabýval.
A tak tvrzení, že Kodex nezná pojem duchovní v úzkém slova smyslu tam zůstává dodnes.
Ovšem arcibiskupství nesmysl o laicích, kteří jsou duchovními, ještě vylepšilo tvrzením: "Žalobkyně přes své vysoké vzdělání neakceptuje, že laik jedná jménem instituce, pak je v pracovním poměru; nebo jedná jménem biskupa, pak jedná ve službě, tedy ve služebním poměru. (…) Žalobkyně se zcela účelově snaží přesvědčit soud, že rozdíl mezi duchovním a laikem spočívá jen, a právě, ve svěcení. To však není pravdou." (Z Vyjádření arcibiskupství pro Městský soud z 25.5.2018)