Na podzim 1997

jsem přišla do Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) na Onkologickou kliniku jako dobrovolník, od začátku ledna 1998 jsem pak měla uzavřenou Dohodu o pracovní činnosti s arcibiskupstvím a pracovní smlouvu s nemocnicí. Koncem ledna 1998 jsem dostala i tzv. dekret, tedy pověření – ustanovení pastorační asistentkou. V r. 2002 se mnou arcibiskupství uzavřelo pracovní smlouvu s pracovní náplní, která se týká péče o nemocné, tedy je určena pro práci v nemocnici, konkrétně ve VFN. V r. 2006 jsem obdržela ustanovení "samostatnou pastorační asistentkou" Všeobecné fakultní nemocnice

V r. 2009 mi byla dána nejen první výpověď z pracovního poměru, ale také mi bylo odebráno ustanovení. Poté, co jsem první soudní spor vyhrála, jsem žádala arcibiskupa Duku dopisem z 16.5.2011, aby mi pověření/ustanovení obnovil, neb jsem se ničeho nedopustila. V dopise jsem také uvedla:

V r. 2009 jsem tedy vůbec nemohla tušit, že dělám něco špatně. Kromě toho podle Sbírky právních norem Arcidiecéze pražské (pro vnitřní potřebu AP, 2009) jsem jako "duchovní" měla hlásit nepřítomnost na pracovišti delší než 48 hodin, což v tomto případě nebylo.

Místo obnovení dekretu přišla studená sprcha – dopis generálního vikáře z 25.5.2011 s informací o mé nadbytečnosti.

Proč o tom tady píšu?
Protože můj dopis arcibiskupovi se slovem duchovní v uvozovkách byl opakovaně arcibiskupstvím použit jako listinný důkaz, že jsem se vydávala za duchovního!