Mezidobí II. - období ke 4. a 5. výpovědi

V předchozím textu (Mezidobí I - období ke 4. a 5. výpovědi)  jsem skončila u mailu, kterým advokát arcibiskupství informoval mého advokáta že:

1) arcibiskupství nesouhlasí s rozhodnutím soudu II. stupně (tj. městského soudu) a že podávají dovolání k Nejvyššímu soudu;
2) arcibiskupství mne nemůže zaměstnávat na pozici, vzhledem k náplni práce, na které jsem dosud byla zaměstnána;
3) klient, tj. arcibiskupství se se mnou spojí

27.9.2018 píše můj advokát:
Musím bohužel konstatovat, že přístup Vašeho klienta je zarážející a v rozporu jak se zákonem, tak s dobrými mravy. Jistě víte, že rozsudky jsou nyní pravomocné a vykonatelné, tedy vůbec nezáleží na tom, co si váš klient myslí, Váš klient je povinen se podle nich řídit.
…Dovolání nadto nemá odkladný účinek, jeho podáním se nic nemění.
Pokud váš klient tvrdí, že nelze mou klientku zaměstnávat na dohodnuté pozici (aniž by to jakkoli zdůvodnil), je třeba ze strany Vašeho klienta urychleně jednat a hledat řešení v souladu s právními předpisy (se zákoníkem práce), a nikoli zaujmout odmítavý postoj a závazné rozsudky zcela ignorovat, tím se povinností zaměstnavatele Váš klient v žádném případě nezbavuje. V zájmu ochrany práv a oprávněných zájmů mé klientky si dovoluji opět vyzvat k odstranění překážky v práci na straně Vašeho klienta.
Upozorňuji zároveň, že s rozsudkem odvolacího soudu, tedy s potvrzením rozsudku soudu prvního stupně, jsou nevyhnutelně spojeny i peněžité závazky vašeho klienta vůči mé klientce, tedy i výplata mzdy, popř. náhrady mzdy v případě překážek v práci na straně zaměstnavatele, v řádných výpoatních termínech. 

Odpovědi jsme se dočkali 8.10.2018, jen připomínám, že konečný rozsudek o neplatnosti 3. výpovědi padl 18.7.2018, tedy prakticky před čtvrt rokem. Vzhledem k tomu, že pravda bude odteď znovu a znovu nevídaným způsobem křivena, cituji z mailu advokáta arcibiskupství:

…na základě pokynů svého klienta Vám sděluji, že by se můj klient rád sešel s Vaší paní klientkou. Navrhuje 2 termíny: 22.10. v 16:00 či 24.10. v 16:00. Bohužel jiné termíny nejsou možné. Obsahem této schůzky, ze které bude pořízen písemný zápis, je následující:

Hned následující den, tj. 9.10.2018 odpovídá můj advokát:

16.10.2018 odpovídá advokát arcibiskupství:

Všimněte si prosím:
- jsme v druhé polovině října 2018, rozsudek byl vynesen v červenci 2018
- opakovaně jsme žádali o schůzku za přítomnosti mého advokáta, neboť se má řešit jak překážka na straně zaměstnavatele, tak ušlá mzda
- arcibiskupství nakonec navrhuje dva termíny
- můj advokát z pracovních důvodů nemůže, prosí o jiné termíny, sám navrhuje dvě data
- advokát arcibiskupství provádí první akrobatický kousek: ač sám napsal, co bude obsahem schůzky (možná řešení vzhledem k personální politice AP a dorovnání), nyní z námi požadované schůzky udělá stanovené termíny k dostavení se k výkonu zaměstnání! (a to v 16h odpoledne, tedy po pracovní době); nicméně v bodě b/ se poněkud zapomněl a s bohorovným klidem mluví zase o schůzce a donesení podkladů (viz výše – pracovní smlouva s nemocnicí a platové výměry v ní)

17.10. odpovídá můj advokát:

19.10. píše dr. Balík, v té době biskupský vikář mému advokátovi: 
Vážený pane advokáte, počítáme se schůzkou s Vaší klientkou v pondělí 22.10.2018 v 16 hodin na Arcibiskupství pražském. Dozvěděl jsem se od našeho advokáta, že Vy této schůzce nemůžete být přítomen. Prosím, abyste předal své klientce moji prosbu, aby se dostavila k tomuto jednání s někým, komu důvěřuje, kdo jí může být nápomocen radou. Byl bych rád, aby strany byly vyvážené, tedy aby Vaše klientka nebyla sama.

Opět se zde mluví o schůzce, resp. jednání. A nemám být sama, mám si vzít s sebou někoho, komu důvěřuju, když můj advokát nemůže, aby strany byly vyvážené. Neskutečné! Jeden z mých synů volá b. Wasserbauerovi, který říká, že na schůzku nemám chodit a má se stanovit nové datum.

A přichází studená sprcha – dopis z 24.10.2018. Je adresován mně, dostane ho i můj advokát. Podepsaný je advokátem arcibiskupství. Jedná se o první oslovení mé maličkosti od vynesení rozsudku v červenci 2018, a to hned s konstatováním, že došlo k závažnému porušení pracovně právních předpisů a že v případě opakovávání přistoupí zaměstnavatel k okamžitému ukončení pracovního vztahu.

Celý dopis zde

Má odpověď, stejně jako odpověď mého advokáta, je hned z následujícího dne 25.10.2018 zde.

29.10.2018 se konečně uskuteční první schůzka na arcibiskupství. Jak naivní jsem tehdy byla, když jsem si myslela, že je možné se ještě domluvit. Arcibiskupství přichází s 2 možnostmi řešení:

1/buď si požádám o vystavení dekretu, kterým budu ustanovena nemocničním kaplanem ve VFN, nebo
2/ budu vykonávat svoji činnost na základě pracovní smlouvy s arcibiskupstvím s místem výkonu práce v paláci, kdy obsahem mé činnosti bude rešerše materiálů pro nemocniční kaplany a další práce.

Dále mi na jednání bylo sděleno: Protože soudní spor ohledně práva církve zaměstnávat nesvěcené služebníky ve služebním poměru je meritorní pro církev, zaměstnavatel zaměstnankyni sdělil, že své dovolání nevezme zpět a popřípadě bude svá práva uplatňovat i u ústavního soudu.

Dostala jsem čas na rozmyšlenou, diktát arcibiskupství ale zněl jasně:
- buď si požádám o dekret a budu moci nadále pracovat v nemocnici jako kaplanka pověřená arcibiskupstvím. V tom případě bych se ovšem z pohledu arcibiskupství vědomě a svobodně stala duchovním. Žena ale nemůže být duchovním! A pokud by se spor nevyřešil, byla bych pro smích všem civilním soudům, neboť bych jako duchovní pozbyla jejich ochranu. Samozřejmě bych byla pro smích i církevním soudům, protože podle Kodexu kanonického práva žena nemůže být duchovním, a tudíž její spory se nemohou řešit podle Kodexu kanonického práva jako spory duchovního.
- nebo si nepožádám o dekret a bude ze mne úřednice na AP.

AP prohrálo na celé čáře soudy o neplatnost třetí výpovědi a Ústavní soud konstatoval, že bylo porušeno mé právo na přístup k soudu a má svoboda vyznání.
Navzdory Nálezu Ústavního soudu arcibiskupství vystupuje s bohorovností sobě vlastní jako vítěz a diktuje podmínky, aniž by bralo jakýkoli zřetel na platnou pracovní smlouvu a na moje další práva.

Jak jsem již uvedla, dovolání arcibiskupství k Nejvyššímu soudu, podané 2.10.2018, bylo zamítnuto 26.11.2019. (21 Cdo 566/2019–455[1]). Arcibiskupství posléze "své právo zaměstnávat nesvěcené služebníky ve služebním poměru" kupodivu neuplatňovalo u ústavního soudu, jak mi to předkládali na jednání 29.10.2018.

Došlo k výměně dalších mailů a já jsem dostala z AP dopis datovaný 7.1.2019 (text zde).
Na dopis jsem reagovala dopisem 24.1.2019 (text zde) 

Na dalším jednání, které proběhlo na arcibiskupství 28.1.2019, jsem odmítla:
1/ ztotožnit se Směrnicí o činnosti nemocničních kaplanů v Arcidiecézi pražské. Směrnice je podepsaná kardinálem Dukou 14.11.2018. V §2/1 stojí: nemocniční kaplan dle Dohody[2] je duchovní – muž nebo žena, kněz, jáhen nebo laik – ustanovený…

Kdyby něco takového řeklo dítě na náboženství, asi nebude pochváleno. Ale opět, arcibiskupství si může dovolit cokoli: může uvést jinou definici, než jaká je v Dohodě a při tom se na Dohodu odvolávat, může tvrdit, že duchovním je žena, může tvrdit, že duchovním je laik. VeSměrnici je uvedeno hned několik nonsensů v jedné větě. S něčím takovým jsem se opravdu nemohla ztotožnit, nemohla jsem popřít své ratio a své veškeré vzdělání.

2/ změnu pracovní smlouvy (z nasmlouvané práce v nemocnici jsem se měla stát administrativní pracovnicí na sekretariátu dr. Balíka).

- Zápis jsem podepsala.

Pro další dopis z AP z 8.2.2019 si běžím na poštu 11.2. (dopis zde) a okamžitě na něj odpovídám ještě téhož dne, tj. 11.2.2019 (odpověď zde)

Reaguji dopisem 4.3.2019 (zde), v němž mimo jiné píšu:  Nebo snad chcete tvrdit, že v budově AP máte hospitalizované vážně nemocné, kteří potřebují doprovázení, modlitbu, křesťanskou literaturu atp., což je uvedeno v náplni mé práce?

Ovšem později, u jednoho soudního jednání v rámci 4. a 5. výpovědi jedna soudkyně pronese, že si umí představit, že jsem mohla křesťanskou literaturu roznášet po arcibiskupství, a tak plnit náplň své práce nejen v nemocnici, ale i na arcibiskupství. Nemám jí to za zlé, později to ještě rozvedu, o to víc mám za zlé arcibiskupství všechny lži, které v souvislosti s mou osobou před soudy předvedlo.
Ale když to vezmu s humorem, možná bych se mohla proběhnout po budově arcibiskupství a do každé kanceláře dát Katechismus katolické církve a Kodex kanonického práva. Třeba by to mělo i úspěch.

Další dopis z arcibiskupství je datovaný 6.3.2019, kdy přišel ani nevím, ale ještě 22.3.2019 posílám personalistce požadované materiály. Můj dopis ze 4.3. a dopis dr. Balíka z 6.3. šly zřejmě časově zcela proti sobě.

 Následně 1. 4. znovu běžím na poštu pro další dopis. Jde o 4. výpověď z pracovního poměru, datovanou 26.3.2019.

[1] https://www.zakonyprolidi.cz/judikat/nscr/21-cdo-566-2019

[2] Dohoda mezi ČBK a ERC z r. 2006, kde je kaplan definován jako osoba, ne jako duchovní.