Mezidobí I.

Od prohry Arcibiskupství pražského o neplatnost 3. výpovědi aneb jak se novinářský rozhovor s papežem Františkem dostal k Nejvyššímu soudu

Třetí výpověď jsem převzala 17.8.2012, konečný pravomocný rozsudek o neplatnosti této výpovědi padl v červenci 2018, právnímu zástupci arcibiskupství byl doručen 17.8.2018. Na den přesně po šesti letech, kdy jsem převzala třetí výpověď. Šest let trápení, šest let ztraceného času…

Sláva vítězům, čest poraženým? Ale kdepak! Přeci neuznáme, že nás porazila žena. A tak se nedělo nic, doslova nic.
Arcibiskupství nezaplatilo náhrady nákladů řízení, jak mu uložil soud, ani jinak se mnou nekomunikovalo. Proto můj advokát napsal 21.9.2018 advokátovi arcibiskupství dopis, který obsahoval nejen výzvu k zaplacení nákladů řízení, ale i žádost o odstranění překážky v práci na straně arcibiskupství: Dále si dovoluji požádat Vašeho klienta o odstranění překážky v práci na jeho straně, případně o schůzku ohledně vyřešení této překážky v práci na straně vašeho klienta, a to, pokud možno co nejdříve, aby současný nevyhovující stav mohl být Vaším klientem napraven.

Advokát arcibiskupství 24.9.2018 odpovídá, že arcibiskupství zaplatí a ohledně překážky v práci, že se se mnou spojí nový biskupský vikář pro pastoraci. Konečně pak tedy zaplatili to, co jim určil soud, bohužel pro mne tam nebyly zdaleka zahrnuty všechny mé náklady.  

Dne 25.9.2018 můj advokát napsal: ...pokud jde o schůzku s panem biskupským  vikářem, věc jsem projednal s paní doktorkou a dovoluji si vám sdělit, že paní doktorka trvá na tom, abych byl jakékoli schůzce přítomen i já jako její právní zástupce. V průběhu první poloviny tohoto roku se uskutečnilo několik schůzek, kde byla přítomná paní doktorka a zástupce arcibiskupství, bohužel záruky na těchto schůzkách dané ze strany zástupců vašeho klienta nebyly dodrženy a nevedly ke smírnému vyřešení celé záležitosti. (Pozn.: Jednalo se o schůzky ještě před konečným pravomocný rozsudkem o neplatnosti 3. výpovědi). Paní doktorka je tudíž přesvědčena, že má přítomnost je žádoucí. Prosím o sdělení této skutečnosti Vašemu klientovi.                                 

Odpověď advokáta arcibiskupství z 26.9.2018: ...vzhledem k tomu, že můj klient nesouhlasí s tvrzením žalobkyně a ani s rozhodnutím soudu II. stupně, podává dovolání. Vzhledem k tvrzení v něm obsaženému, stejně tak k argumentaci ve věci samé mého klienta, sděluji, že není možné zaměstnávat Vaši paní klientku na pozici, vzhledem k náplni práce, na kterou byla původně zaměstnána. Více ponechávám na rozhodnutí mého klienta, který se s Vaší paní klientkou spojí.  

Vyhraju! Po dlouhých, úmorných šesti letech soudních sporů, kde do kauzy zasahuje i Ústavní soud, vyhraju. Soudně je potvrzeno, že i třetí výpověď byla neplatná. Vyhraju a arcibiskupství mi sdělí, že mne dále nemůže zaměstnávat v nemocnici, kde o mou práci mají zájem!
To nelze slušnými slovy komentovat.

Vyhraju díky Ústavnímu soudu ČR! A přesto arcibiskupství podá 2.10.2018 Dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, v jehož třináctistránkovém textu se píše:
- meritum sporu spočívá v právním s skutkovém hodnocení, zda žalobkyně byla či nebyla ve služebním poměru vůči dovolateli, kterým je Římsko-katolická (Latinská) církev, přičemž žalobkyně je teoložka a lékařka vykonávající pro dovolavatele službu spočívající v čistě duchovní rovině. ... meritem sporu je skutečnost, zdali je žalobkyně duchovní či nikolivěk.   

Posléze je v textu dovolání Nejvyšší soud arcibiskupstvím poučen, obdobně jako dříve Městský soud v Praze, že papež František hodlá ustanovit komisi, která by měla objasnit jáhenky v období rané církve (Pozn.: papež tuto informaci podal médiím před lety, ohledně jáhenek se do ledna 2025 nic nového neudálo). Ale z této papežovy věty pro novináře arcibiskupství vyvodilo pro soudy závěr, že ženy mohou vykonávat službu duchovní, která však není službou posvátnou, tedy službou ze svěcení. Přesto jsou však v duchovním stavu. 

Logiku tu nevidím... Mohu pouze konstatovat, že arcibiskupství je natolik mocné, že si může dovolit tvrdit opravdu cokoli, jakýkoli nonsens. A tak ještě nakonec přidávám jednu perličku z textu dovolání: 
- nebylo nikdy judikováno, že by pro vstup do duchovního stavu v roli pastoračního asistenta měl existovat výslovný psaný souhlas o vstupu do duchovního stavu. 

Nejvyšší soud zamítl toto tragikomické dovolání arcibiskupství dne 26.11.2019
21 Cdo 566/2019 (www.zakonyprolidi.cz/judikat/nscr/21-cdo-566-2019)  

Poznámka pro ty, kteří se zcela neorientují v katolické nauce a v jejím právním systému: 
Jak už bylo zmíněno a jak je popsáno v článku na tomto webu Může být katolička duchovním?, podle současného učení katolické církve do duchovního stavu může vstoupit pouze pokřtěný muž, a to přijetím jáhenského svěcení. Žena, ať dělá cokoli, se nikdy svou činností, žádnou svou službou spočívající v čistě duchovní rovině, nemůže stát duchovním. Nadosmrti zůstává laikem.
Pověřením k výkonu práce pastoračního asistenta/asistentky, nemocničního kaplana/kaplanky se osoba (laik) nestává duchovním, nevstupuje do duchovního stavu, ať arcibiskupství dává podepsat jakýkoli papír. 

Snad každý běžný občan této země ví, že existuje jakési Desatero, které mimo jiné říká, že se nemá krást, lhát atp. Desatero je starozákonním textem, který upravoval vztah člověka k Bohu a k druhému člověku, a jehož výzvy/příkazy jsou závazné pro Židy i křesťany dodnes. Některé příkazy, např. právě o krádeži a lži, převzala i sekulární společnost. 

Katechismus katolické církve k 8. přikázání Desatera (Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví, Ex 20,16) říká: Osmé přikázání zakazuje překrucovat pravdu ve vztazích k druhým. Bod 2476 konstatuje: Tvrzení odporující pravdě, pronesené veřejně, nabývá zvláštní závažnosti. Je-li proneseno před soudem, stává se křivým svědectvím. 
Bod 2482 - 2486: Lež spočívá v tom, že člověk říká nepravdu s úmyslem oklamat. ... Lež je nejotevřenější urážka pravdy. Lhát znamená mluvit nebo jednat proti pravdě, aby byl uveden do omylu ten, kdo má právo ji znát. ... Závažnost lži se měří podle povahy pravdy, kterou zkresluje, podle okolností, úmyslů lháře, podle škod způsobených těm, kteří jsou jejími oběťmi. ... Lež je skutečným násilím spáchaným na bližním. 

V tom, co všechno arcibiskupství tvrdí před soudy, nemá žádné zábrany, a to ani ve formě Katechismu či Kodexu kanonického práva.
Prostě arcibiskupství "páchá skutečné násilí" na mé osobě bez jakéhokoli omezení, pokud se týká pravdy a lži.
A to jsem se stále nedostala k popisu toho nejhoršího. 

A má žádost o schůzku na arcibiskupství? To jsou teprve artistické kousky. Viz Mezidobí II: období ke 4. a 5. výpovědi.