Za vším hledej peníze          

Na podzim 2023 jsem vstoupila do 15. roku nekonečné sebeobrany před zvůlí Arcibiskupství pražského.

V listopadu 2023 pronesl na soudním jednání právní zástupce arcibiskupství následující: 
"My pořád nabízíme smír … prostě paní žalobkyně tvrdí, že nemůže přijmout dekret, protože není duchovní, protože je žena, my tvrdíme, že dekret přijmout může, protože duchovní je, a na tom my se nikdy neshodneme, takže bohužel ten stav je takový, jaký je…":

Na konci r. 2023 mi zase jedna moje známá, zaměstnankyně arcibiskupství, řekla:
"Měla bys už toho sporu nechat. Nebylo by lepší uzavřít smír?" Podotýkám, že obdobných poznámek jsem si vyslechla už celou řadu.

Kam jsme se to v západní společnosti dostali, že jsou mezi námi lidé, kteří si myslí, že obrana proti agresorovi není na místě. Toto myšlení je vedeno stejným vzorcem, ať jde o národy či jednotlivce. Ukrajina by se měla přestat bránit, aby byl mír. Obdobně Izrael.
I já jako jednotlivec se mám přestat bránit zneužívání církevní moci a uzavřít smír, který ovšem diktuje protistrana.

A tak mi v současné době už nezbývá nic jiného než poodhalit zákulisí celé tragikomedie, kterou se mnou arcibiskupství hraje. Finance. Ano, v zákulisí je další jeviště – jeviště finanční.

Nejdříve krátké "opáčko", shrnutí o duchovních v katolické církvi a o ženách v téže církvi.
Římskokatolická církev má svůj základní vnitřní předpis, který je platný a závazný pro římské katolíky na celém světě. Tímto předpisem je Kodex kanonického práva.
Kodex dělí katolické křesťany na posvátné služebníky čili duchovní (kleriky) a na laiky.
Laici jsou podle Kodexu ti křesťané, kteří nepřijali svátost svěcení.
Křesťan se stane duchovním přijetím jáhenského svěcení. Svátost svěcení může přijmout pouze pokřtěný muž.

Podobně hovoří další vatikánské dokumenty, kterými vás tady a teď nebudu zatěžovat.

I český zákon o církvích a náboženských společnostech zmiňuje duchovní a laické pracovníky. Podle tohoto zákona církve ustanovují a odvolávají své duchovní podle svých předpisů nezávisle na státních orgánech.

V rámci registrace musely církve na základě uvedeného zákona o církvích vypracovat tzv. Základní dokument. Ten musí obsahovat ustanovování a odvolávání duchovních a seznam v církvi či náboženské společnosti používaných označení duchovních.

Česká biskupská konference v Základním dokumentu uvedla a schválila, že Kodex nezná pojem duchovní v úzkém slova smyslu, což je tvrzení nepravdivé, neboť Kodex přesně definuje, kdo duchovním je.

Dále je v Základním dokumentu uvedeno, že pro účely Základního dokumentu se za duchovní považují biskupové…., kněží, jáhni a ostatní osoby vykonávající duchovenské služby v církvi (pastorační asistenti, lektoři, akolyté, katecheté a další).
Osoby vykonávající duchovenské služby v církvi nejsou duchovní, ale laici, protože tito lidé nepřijali svátost svěcení.

Skutečnost, že vnitřním předpisem Římskokatolické církve je Kodex potvrdil Nejvyšší soud ČR. 
Ústavní soud ČR konstatoval, že Kodex je v případě Římskokatolické církve součástí tzv. Základního dokumentu.
Nadto Ústavní soud ČR konstatoval, že Základní dokument nesmí být v rozporu s vnitřními předpisy církve či náboženské společnosti. Mluvíme-li tedy o římskokatolické církvi, základní dokument nesmí být v rozporu s Kodexem.
Tvrzení uvedená v Základním dokumentu jsou ale v rozporu s Kodexem!

K čemu toto slovíčkaření?
Nejen k tomu, že já osobně jsem se musela bránit až u Ústavního soudu, že nejsem duchovním, aby se soudy vůbec dál zabývaly třetí výpovědí z pracovního poměru, když arcibiskupství před soudy tvrdilo, že jsem jako duchovní měla služební poměr, který nespadá pod ochranu civilních soudů.

Označení laiků za duchovní v základním dokumentu umožnilo Arcibiskupství pražskému účelově a neoprávněně čerpat na tyto pseudo-duchovní osoby finanční prostředky jako na duchovní ve služebním poměru, a to od r. 2007 do 1.1.2013, kdy na základě zákona o majetkovém vyrovnání přestal stát poskytovat finance na platy duchovních.

Podle Katalogu pražské arcidiecéze z r. 2006 zaměstnávalo arcibiskupství 58 laiků jako pastoračních pracovníků.
Katalog z r. 2007 uvádí "Osoby ustanovené do služby v Arcidiecézi pražské, které nejsou nositeli svěcení", a to v počtu 186!
Tzn. jen v r. 2007 bylo Arcibiskupstvím pražským vydáváno 186 laických osob za duchovní ve služebním poměru.

Můj hrubý výpočet:
Kdyby v r. 2007 měl každý z těchto 186 laiků pouze poloviční úvazek, což neměl, s průměrným platem 7 000 Kč, jednalo by se o částku přes 15,5 milionů korun. Vynásobíme-li částku 6 lety, jde o téměř 94 milionů korun. 

Kolik pseudo-duchovních, tedy laiků placených jako duchovní bylo ve skutečnosti až do 1.1.2013 takto placeno a v jaké výši, ví jen Arcibiskupství pražské a Ministerstvo kultury ČR.

Pokračování příští pondělí 22.1.2024