Velikonoce 2024

Jsou to už 15. velikonoční svátky, kdy doufám, že po Velkém pátku přijde Vzkříšení. Zmučený a ukřižovaný Kristus však nadále zůstává v hrobě mého srdce. Přijde někdy nedělní ráno, kdy mne On, Živý osloví "Marie" a já ho budu moci jako Marie Magdalena oslovit "Rabbuni"? Přijde někdy nedělní ráno, kdy v mém srdci zůstanou už jen bílé zakrvavené pruhy plátna s otiskem jeho mrtvé tváře a mrtvého těla?

Mohu se ptát i zcela civilně, sekulárně, bez biblických metafor. Jako oběť církevní zvůle a moci čekám a čekám a beznadějně se otevírám naději, aby se znovu a znovu její dveře zavíraly jako hladina vodní plochy, na kterou někdo hodil kámen a nastalo ticho. Navždy?

Ale protože jsou Velikonoce, tak se se k nim vracím. Jde o ticho Bílé soboty? Jde o ticho před bouří? Či snad o věčné mrtvolné ticho, které umlčelo a umlčí navždy vše, co by se chtělo prodrat k životu s Pravdou k pravdě?

V lednu 2024 podalo Arcibiskupství pražské dovolání k Nejvyššímu soudu ČR ohledně mé ušlé mzdy od 3. výpovědi v roce 2012. Soudy ušlou mzdu výrazně moderovaly, tedy snížily, městský soud dokonce o 50 %. Navzdory nespravedlnosti, kterou jsem cítila z rozsudků obvodního, a především městského soudu, jsem já osobně nepodala dovolání k Nejvyššímu soudu. Ovšem arcibiskupství dovolání podalo. Snížení výše dlužné částky je jim totiž málo, domnívají se, že moderace by měla dosáhnout výše 90 %.

Jako vše kolem mé osoby, i toto je tragikomická situace. Na jedné straně požadavek takto vysoké moderace, na stranu druhou se ovšem z textu dovolání Nejvyšší soud i já dozvím, že "Meritum merita sporu je skutečnost, kdy žalobkyně je/byla zaměstnána u dovolatele na pozici nemocniční kaplan. Tato pozice je spíše dobrovolnická a není honorována ve výši běžné mzdy, a to s ohledem na skutečnost, že jde o poslání církve, ne o business."

Tak to vidíte, o mou pastorační, kaplanskou činnost v nemocnici, honorovanou spíše jako odměna dobrovolníka, se soudíme patnáctým rokem. A ze "závratné" sumy ušlé mzdy od r. 2012 arcibiskupství požaduje 90% moderaci.

Peníze ovšem nejsou vše, neboť 13. května 2024 proběhne další soudní jednání o neplatnost 4. a 5. výpovědi, tedy pokračování oné nepřetržité snahy arcibiskupství zbavit se jednoho "dobrovolníka". Abych jen stručně připomněla – čtvrtá i pátá výpověď mi byly dány za to, že jsem se nedostavovala do práce do arcibiskupského paláce, byť jsem měla nasmlouvanou práci v nemocnici. Obvodní soud i městský soud došly k závěru, že jsem měla jako nemocniční kaplanka pracovat v paláci. Nejvyšší soud byl ale jiného názoru, oba rozsudky zrušil a kauzu vrátil obvodnímu soudu. A ten bude znovu rozhodovat 13.5. 2024. Arcibiskupství požaduje, aby se k soudu dostavili tři svědci, kteří mají dosvědčit, že jsem od začátku svého působení v nemocniční pastoraci měla pracovat nejen v nemocnici, ale i v paláci.

A tak mi nezbývá než položit další otázku. Nemohu se sice ptát Quo vadis, Domine? jako Petr v Sienkiewiczově románu.
Ale mohu se ptát a ptám se Quo vadis, Archiepiscopatus Pragensis?
Až kam vás vede a dovede zloba a zvůle vůči mé osobě? Až na Golgotu, kde mne ukřižujete?