Uctívání zlaté sochy

Když jsem byla malá, můj dědeček, zlikvidovaný kulak, mi čítával z Bible. Nejvíce ho fascinoval prolog evangelia sv. Jana. Můj tatínek mně a bráchovi zase četl především z evangelií o narození Ježíše Krista. A měli jsem doma biblické příběhy, které byly za totality dostupné a které jsem doslova hltala.
Když jsme s manželem měli děti my, a to čtyři, četla jsem jim každý večer před spaním především z "červené bible"[1]. Nesčetněkrát jsem jim četla příběhy z knihy Daniel. Dětem se to líbilo a mně přišlo vhodné vkládat do nich vzdor nejen vůči režimu, ale vůči všemu, co není pravdivé, čestné, co ohýbá páteř.

Zde krátce mnou převyprávěný příběh o třech mládencích z knihy Daniel:
Král Nabuchodonosor dal postavit zlatou sochu, obeslal všechny úředníky, místodržitele, správce pokladu, soudce, právníky a veškeré hodnostáře a dal ohlásit svůj příkaz. Hlasatel provolával: Lidé, národy a jazyky, hle, přikazuje se vám toto: Ve chvíli, kdy uslyšíte znít roh, píšťalu a všechny možné hudební nástroje, budete se klanět a budete uctívat zlatou sochu, kterou postavil král Nabuchodonosor. A ten, kdo se nebude klanět a nebude uctívat, bude bez meškání vržen do žhoucí ohnivé pece. Jakmile lidé pak uslyšeli zvuk hudebních nástrojů, klaněli se a uctívali zlatou sochu. Někteří Chaldejci udali tři mladé Židy, kteří byli pověřeni správou babylonského kraje. Král se rozlítil a dal muže předvést. Pohrozil jim, že pokud nebudou sochu uctívat, budou vrženi do ohnivé pece. A vysmíval se jim – který bůh vás osvobodí z mé ruky? Muži králi odpověděli: Je-li náš Bůh, kterému sloužíme, s to vysvobodit nás ze žhoucí pece a z tvé ruky, králi, vysvobodí nás; a neudělá-li to, věz, králi, že tvému bohu sloužit nebudeme ani nebudeme uctívat zlatou sochu, kterou jsi postavil.
Tři mladí muži byli vrženi do žhoucí ohnivé pece, ti, kteří je tam házeli, byli sežehnuti ohněm. Ale třem mladíkům se nic nestalo a král Nabuchodonosor nakonec sám velebil Boha.

Pro někoho možná nic neříkající starověký text, pro někoho hezká pohádka, pro někoho hluboká moudrost. Židé, a posléze i křesťané se totiž nemohou klanět žádnému bohu, žádné zlaté soše, protože se jim dává poznat Bůh – a jen jemu se mohou a mají klanět. Nakonec jádro příběhu je i obsahem Desatera a příběhu o zlatém teleti.

V článku Smír za cenu zlomené páteře jsem vysvětlila, proč odmítám arcibiskupstvím navrhovaný smír. Dotkla jsem se jádra problému. Vzhledem k dalšímu vyjádření arcibiskupství pro soud z října tohoto roku (2023) se k tématu znovu vracím a poukazuji na další prvky, k jejichž komentování mne arcibiskupství přímo vyzývá. A zlatá socha je zde vhodnou metaforou.

Arcibiskupství ve svém vyjádření pro soud z 30.10.2023 uvádí:
"žalovaný [2] tento spor nechce vést. Nemá z něj radost, opakovaně se pokoušel nabízet smír. …jediná žalobkyně z desítek nemocničních kaplanů za více jak 10 let, má problém s tím, že má přijmout dekret, který mají všichni zaměstnanci na této pozici.

Základní dokument římskokatolické církve je schválený Svatým stolcem. Poté by sám Svatý stolec musel porušovat své právo, které sám uzákonil, pokud tento dokument respektuje. Vzhledem k tomu, že Základní dokument platí již řadu let a Svatý stolec nepopírá práva a povinnosti ze Základního dokumentu, je zřejmé, že tvrzení žalobkyně jsou nepravdivá a jsou jen její subjektivní představou."

Podívejme se nejprve, jak je to s tvrzením arcibiskupství, že Základní dokument je schválený Svatým stolcem, neboť toto tvrzení se už jednou v jiném jejich vyjádření, a to z 22.3.2023, taktéž objevilo.
Základní dokument najdete na stránkách https://cbk.cirkev.cz/dokumenty/zakladni-dokument-cirkve-rimskokatolicke_238. 
Stačí pak jen sjet na jeho konec, na str. 17, bod XII, který je nazvaný "Schvalování Základního dokumentu a jeho změn", abyste se dočetli, že:
1/ "Text základního dokumentu a jeho změny schvaluje Česká biskupská konference."
2/ Změny dokumentů, které tvoří přílohu tohoto základního dokumentu, schvaluje Apoštolský stolec (Sedes Apostolica) v Římě.
Pozn.: Pod naposledy aktualizovanou verzí Základního dokumentu ze 4. června 2020 je podepsán Mons. Jan Graubner, předseda České biskupské konference. Ovšem tento závěrečný text o schvalování se opakuje od chvíle, kdy byl základní dokument poprvé zveřejněn, zde nebyla provedena žádná aktualizace.
Jako přílohy jsou na prvních dvou místech uvedeny Katechismus katolické církve a Kodex kanonického práva z roku 1983.

Shrneme-li:
Text základního dokumentu a jeho změny schvaluje Česká biskupské konference.
Svatý stolec schvaluje jen změny přiložených dokumentů, tj. Katechismu a Kodexu.
Tvrzení arcibiskupství ve vyjádření pro soud o schvalování Základního dokumentu Svatým stolcem není pravdivé.

Proč však neprezentovat mne před soudem jako někoho, kdo uvádí nepravdivé informace, které jsou nadto jeho subjektivní představou?

Z výše uvedeného vyjádření AP pro soud jsem se také dozvěděla, že bych se nemusela soudně bránit, kdybych akceptovala to, co akceptovaly další desítky osob, že mi nikdo neubližuje, že jsem však osoba, která vidí jen svou pravdu.

Nu a jakou souvislost má zlatá socha, zlaté tele či Desatero se Základním dokumentem? V Základním dokumentu byl popřen jeden ze současných pilířů učení katolické církve o ženách – tedy že žena se nemůže stát duchovním, protože nemůže přijmout svěcení.

Ale proč, co je za tím, že se jen tak popře učení posledních papežů? Zcela jistě nejde o to, že by arcibiskupství bylo natolik pokrokové, že by mělo zájem vylepšit postavení ženy v katolické církvi. Tak o co jde? Právě o zlatou sochu, o zlaté tele. Neboť Základní dokument se stal zlatou sochou, která dokonce snesla zlatá vejce. Arcibiskupství pražské totiž zaměstnávalo od roku 2007 několik desítek laiků ve služebním poměru jako duchovní. Na tyto laiky – "pseudo-duchovní" čerpalo od začátku r. 2007 do 1.1.2013 státní finance jako na duchovní.

Druhý problém související se základním dokumentem se může zdát podružný v porovnání s finančními záležitostmi. Mně jako ženě však přijde ještě méně přijatelný.
Žena, chce-li vykonávat své povolání (doslova a do písmene – cítí-li se Bohem povolána doprovázet nemocné), je postavena do neřešitelné situace. Buď se skloní a přijme dekret, čímž se stane absolutně vydanou zvůli mocných, a při jakémkoli zádrhelu může být propuštěna z hodiny na hodinu. Nadto se nedovolá spravedlnosti a práva ani u církevních soudů (podle Kodexu není duchovním), ani u civilních soudů, protože vědomě a svobodně vstoupila do duchovního stavu a má tudíž služební poměr, který nepodléhá ochraně civilních soudů. Že je její stav stavem pseudo-duchovním u soudů nikdo řešit nebude. Pokud se žena neskloní před touto zvůlí, může odejít rovnou. Nebo ani vůbec nemůže o realizaci svého povolání uvažovat, a to do té doby, dokud si bude arcibiskupství stát za nepravdami uvedeným v základním dokumentu a za svou směrnicí k nemocničním kaplanům.

Měla jsem to štěstí, že jsem byla postavena do situace, kdy mohu svobodně hovořit a při tom chápat, nad čím řada lidí, včetně těch z arcibiskupství (neb se tento názor objevuje i ve vyjádřeních pro soudy – viz např. výše) kroutí hlavou, totiž proč se také jiné ženy neozvou, proč jsem sama, proč jsem jediná.

Další soudní jednání je 28.11.2023

[1] Biblické příběhy v češtině, které se do ČSSR tajně vozily z Jugoslávie. Obálka byla červená.
[2] Žalovaný je arcibiskupství, žalobkyně moje maličkost.