Pastorační asistentka v akci            

Chci-li si zachovat zdravý rozum, nezbývá mi v současné době nic jiného než psát. Psát s bolestí, ale psát i s humorem, i s ironií, i s nadsázkou.

Pro období kolem roku 2002 jsem se nazvala pastorační asistentka v akci. Film Sestra v akci jsem sice neviděla, ale jeho název mne inspiroval, jak pojmenovat tento článek.

Přečtěte si, co všechno jsem měla, podle současného názoru arcibiskupství, v době uzavření pracovní smlouvy dělat.

Nejprve se podívejme, proč moje údajná pracovní náplň byla od Šumavy k Tatrám. Podle tvrzení právního zástupce arcibiskupství před soudem v listopadu 2023 bylo Arcibiskupství pražské v r. 2002, kdy se uzavírala pracovní smlouva, "opravdu malý institut, kdy tam pracovalo několik desítek lidí, úplně pro všechno – pro školství, nemocnice, vězeňství atd. atd. … všechno se dělalo na koleni …jak mně to bylo předloženo a jak to ti svědci potom budou zde vypovídat a předkládat ty tvrzení, tak opravdu v té době dělal každý všechno, co kdo mohl".[1]

Pro člověka neznalého pražských katolických poměrů takovéto tvrzení může vypadat věrohodně. Pražský katolík se minimálně zarazí. Nahlédneme-li do listin, které samo arcibiskupství soudu předložilo (!) 14.11.2023, zjistíme, že arcibiskupství samo sebe usvědčuje ze lži. A tato nehorázná lež je podobná té s rekonstrukcí paláce a stěhováním pastoračního střediska z Hradčan do Dejvic jako vejce vejci.

Z listin totiž vyplývá, že Arcibiskupství pražské bylo v r. 2001 vysoce organizovaným úřadem v čele s arcibiskupem, generálním vikářem a biskupskými vikáři, s různými radami (biskupská, kněžská, pastorační, sbor konzultorů, ekonomická rada, liturgická komise), s řadou odborů kurie (kancléř, ekonomický odbor, odbor správy majetku, právní odbor…) a se speciálními středisky (pastorační, katechetické, pro mládež, pro rodinu, misijní, konzervátorské).

Jak by v takové struktuře každý mohl dělat všechno? Tak nanejvýš v báchorkách barona Prášila.

A co všechno jsem tedy měla dělat já v tomto malém institutu, kde každý dělal všechno? Právní zástupce arcibiskupství před soudem řekl:
"Byla zařazena pod katechetickou sekci … její nadřízený byl biskupský vikář a jednalo se o katechetické středisko. Katecheze obecně v katolické církvi spočívá v tom, že se vyučuje na školách, v různých neziskových organizacích, ale právě i v nemocnicích, věznicích a podobně. Lidé tam docházejí a poukazují na křesťanské principy víry.
Paní dr. Opatrná měla přesně todleto dělat – docházet do různých pracovišť a na různá místa a tam hlásat evangelium. K tomu ona byla pověřena a k tomu byla uzavřena ta pracovní smlouva."[2]

Tak si to představte. V lednu 1998 jsem dostala ustanovení pastorační asistentkou ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze 2, kde mi kardinál Vlk napsal: "Věřím, že nejen Vaše odborná erudice jako lékařky, ale i Vaše bohatá křesťanská zkušenost s trpícím člověkem bude přinášet mnoha nemocným útěchu, pomoc a orientaci v náročných životních situacích."
K tzv. dekretu jsem dostala Dohodu o pracovní činnosti na 1 rok. V lednu 1999 je v další dohodě o pracovní činnosti explicitně uvedeno vymezení pracovní činnosti: Pastorační asistentka ve Všeobecné fakultní nemocnici. V pracovní smlouvě z r. 2002 je opět uvedena Všeobecná fakultní nemocnice, a to v době, kdy je platný můj dekret od kardinála Vlka pro tuto nemocnici.

Nu ale od podzimu 2018, kdy arcibiskupství prohrálo spor o neplatnost třetí výpovědi, se postupně dozvídám, že mám pracovat v arcibiskupském paláci. Když tuto práci odmítnu, dostanu výpovědi, pro jistotu hned dvě po 3 měsících. Nedostavuju se totiž do práce do arcibiskupského paláce. A posléze se u soudu v listopadu 2023 dozvím, že jsem měla jako katechetka, zařazená pod katechetické středisko, docházet do různých pracovišť a na různá místa vč. nemocnic poukazovat na křesťanské principy víry a hlásat tam evangelium, neboť proto byla uzavřena pracovní smlouva.

Co je to za nesmysly, kterými arcibiskupství doslova zahlcuje soud?

Pro jistotu ještě jednou v průběhu soudního jednání zopakované: "Proto ta pracovní smlouva je primárně na arcibiskupství pražském, protože v té době prostě zde nebylo 20 doktorek Opatrných, jako je dneska, protože dneska těch nemocničních kaplanů máme opravdu hodně, máme právě zvlášť vězeňské kaplany, policejní kaplany, vojenské kaplany a podobně. Ale prostě v té době, kdo měl čas a kdo to mohl dělat, tak ten to šel někam dělat."[3]

Takže jednou šla katechetka do nemocnice, podruhé do věznice, potřetí za vojáky nebo za policisty. Moje pracovní smlouva byla v r. 2002 uzavřena na 8 hodin týdně.
V tomto čase jsem asi měla běžet do několika nemocnic, občas do vězení, někdy na generální štáb...

"Proto je naprosto nelogické, abychom my dneska mohli říci, že paní dr. Opatrná měla pracovat jenom na jediném pracovišti. Protože to nemá logiku. Protože ty lidi prostě nebyli. A když si představíte, jak Praha je velikánská, a máme tu jednu jedinou paní dr. Opatrnou, ono v té době těch nemocničních kaplanů možná byli tři čtyři, já to nevím, já jsem si to dneska zjišťoval, a mně to potom mzdová paní účetní z AP vyjede, protože to jsou archiválie 20 let zpátky."[4]

Tvrzení, že jsem měla chodit do více nemocnic, se už ve vyjádřeních arcibiskupství pro soudy objevuje déle, nejspíše proto, že se očekává, že opakovaná lež se stane pravdou.

"Ale co jsem dneska zjišťoval u jejího příbuzného, který byl jejím přímým nadřízeným, což je pan Mons. Opatrný, tak v té době těch katechetek, které chodilo po těch nemocnicích, bylo strašně málo."[5]

Jak už jsem také zmiňovala v článku Chaos v chaosu Arcibiskupství pražského, těším se na další nařízené jednání, které se uskuteční nejspíše na jaře 2024, těším se na to, jak bude Mons. Opatrný objasňovat a popisovat, kolik že těch katechetek chodilo po nemocnicích hlásat evangelium a poukazovat na křesťanské principy víry.

Když si to shrneme, tak jsem během 8 hodin v týdnu měla stihnout:

• několik pražských nemocnic (vždyť těch katechetek, které chodily do nemocnic, bylo strašně málo!),
• arcibiskupský palác na Hradčanech,
• zřejmě sem tam nějakou školu,
• sem tam nějakou věznici,
• občas ještě navštívit policii a vojáky,

Nadto jsem asi byla držitelkou nějakého pověření pro všechny možné, výše zmíněné instituce. Takovéto pověření sice nikdo nikdy neviděl, protože mé skutečné pověření bylo do Všeobecné fakultní nemocnice, ale proč u soudu netvrdit nesmysly, třeba nám to pomůže.

"Takže pokud paní doktorka byla v nemocnici, tak samozřejmě se na ni vztahovalo nějaké omezení a nějaký řád nemocnice – to je v pořádku, ale byl to biskupský vikář pro pastoraci, její nadřízený, který jí určoval kam kdy konkrétně půjde."[6]

Patrně biskupský vikář, tedy Mons. Opatrný měl přehled o všech pacientech v pražských nemocnicích, asi taky o školách a vůbec o všech dalších institucích, kam katechetky docházely hlásat křesťanské principy. A mně určoval, kam mám zrovna konkrétně letět.

Když provedu konečnou sumarizaci, tak kromě pražských nemocnic, paláce na Hradčanech, sem tam nějaké školy či věznice, policejních a vojenských útvarů jsem ještě měla chodit také do Thákurovy ulice. Není mi sice úplně jasné, jestli na pastorační nebo katechetické středisko, nesjpíše na obě. Nebo to ještě arcibiskupství nějak geniálně objasní. A nadto se na mne vztahovalo "nějaké omezení a nějaký řád nemocnice", raději neřekneme jaké, že? :-)

A v Thákurově ulici se nejen přidělovaly úkoly, ale prováděl se tam "brainstorming, předávání zkušeností, sepisování těch výkonů… všechny ty zkušenosti musely být nějak zaznamenány a předávány."[7]

A taky jsem podle arcibiskupství v době kolem r. 2002 jezdila na mezinárodní konference. Ty jim asi hodně leží v žaludku, ale já fakt nikdy do r. 2002, v r. 2002 či 2003, což je období kolem podepsání pracovní smlouvy, na žádné mezinárodní konferenci nebyla. A že by se takovéto tvrzení obtěžovali doložit? To ani náhodou.

V písemném vyjádření z 30.11.2023 pro obvodní soud je tvrzení o konferencích vylepšené: "…jezdila bez dovolení na konference. Z toho apriori vyplývá, že nemohla svoji činnost vykonávat jen v nemocnici, ale musela přijímat příkazy od žalované, musela žalované podávat reporty a předávat své zkušenosti."
Chtěla bych napsat, že touto poslední citací tragikomedie vrcholí. Bohužel nejspíše nevrcholí. Ale to se uvidí až na jaře 2024.

Další články v dohledné době: Každé jednání církve by mělo vést k dobru duše; Nešlo o šikanu, ale o nezkušenost.

[1] Doslovný přepis audiozáznamu.

[2] Doslovný přepis audiozáznamu.

[3] Doslovný přepis audiozáznamu.

[4] Doslovný přepis audiozáznamu.

[5] Doslovný přepis audiozáznamu

[6] Doslovný přepis audiozáznamu.

[7] Doslovný přepis audiozáznamu.