"Nešlo o šikanu, ale o nezkušenost"    

Vloni, na podzim 2022 jsem se setkala osobně, na vlastní žádost, s tehdy novým pražským arcibiskupem Mons. Graubnerem. Hezky jsme si popovídali, arcibiskup slíbil, že se na věc podívá. A pak přišel dopis z 21.10.2022, ze kterého jsem se doposud nevzpamatovala: "Vracím se k Vaší návštěvě, kdy jste mne informovala o Vašem pohledu a Vašich požadavcích na urovnání starého sporu s Arcibiskupstvím pražským. Zjistil jsem, že 10. března 2020 jste podepsala mediační dohodu. Pro mne je tím celá věc uzavřená, pokud se dohoda naplní."

Odpověděla jsem dopisem ze 7. listopadu 2022, v němž jsem přehledně popsala dosavadní průběh sporu. Zde pouze krátce cituji ze svého dopisu k údajné mediační dohodě: "… listina přiložená k Vašemu dopisu není mediační dohodou, ale právně nezávazným protokolem o provedení mediace."

Odpověď arcibiskupa z 28.11.2022: "…nabídl jsem uskutečnění dohody ze dne 10.3.2020 Vámi podepsané. Vaše reakce mne překvapila… vracíte se úplně na začátek jednání a máte nerealistické požadavky.[1] Proto věc odkládám a nadále spoléhám na soudní řešení, i když z mé strany je stále ochota k mimosoudní domluvě."

Odpověděla jsem dopisem 1.12.2022: "Je mi líto, že jste ve své odpovědi znovu označil, stejně jako v dopise z 21.10.2022, listinu s názvem Protokol o provedení mediace ze dne 10.3.2020 za dohodu. …z jejího textu jednoznačně plyne, že se nejedná o dohodu, ale o protokol, v jehož textu je tučně uvedeno: Tento protokol není mediační dohodou a není pro Strany nikterak právně závazný."

Jak je možné, že protokol o provedení mediace je vydáván za mediační dohodu? Kým a jakým způsobem byl arcibiskup o sporu informován? Jaké listiny byly arcibiskupovi předloženy? Viděl vůbec zápis z mediace? Kdyby byla nějaká dohoda v r. 2020 podepsaná, bylo by vše od té doby vyřešené. Otázek se vynořuje stále celá řada. Nejvíce palčivá je však pro mne otázka základní, ze které plynou ty předchozí:
Kdo měl enormní zájem, aby nedošlo k posunu ve věci, neřku-li ke smíru, když je v dopisech podepsaných arcibiskupem právně nezávazný protokol o provedení mediace vydáván za mediační dohodu mnou podepsanou?
A nebo je všechno ještě jinak? A jak? Čas ukáže…

Nadpis dnešního článku je vzat z vyjádření arcibiskupství z 22.3.2023:
"Ano, je zde neštěstí řady výpovědí, kdy však nešlo o šikanu, ale o ´nezkušenost´ žalovaného, jak výpověď postavit v rámci církve, kdy původně byl žalovaný u obecných soudů úspěšný.
Až po zásahu Ústavního soudu byl neúsporný. To nešlo předpokládat. V rámci Církve se takovýto spor nikdy nevedl a je tedy nutné se na spor dívat i prizmatem, že žalovaný od počátku nechtěl být tvrdý či vypočítavý, ale de facto celou dobu věřil v urovnání."

Vydávání zápisu za dohodu a nezkušenost žalovaného jsou dva z vrcholných momentů celé tragikomedie, kterou prožívám.

• Sázení jedné výpovědi za druhou v celkovém počtu 5 není šikanou, ale nezkušeností.
• Nezkušeností nejspíš také je, že někdo podstrčí (pokud vůbec) arcibiskupovi zápis o mediaci a vydává ho za mediační dohodu mnou podepsanou.
• Nemohli předpokládat Nález Ústavního soudu (30.8.2018), byť jejich předchozí jednání vedlo k tomu, že bylo porušeno mé právo na přístup k soudu zaručené Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a svobod.
• Nemohli předpokládat Nález Ústavního soudu (30.8.2018), byť jejich předchozí jednání vedlo k porušení mé svobody vyznání, která je zaručena rovněž Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.

V souvislosti s Nálezem Ústavního soudu mají tu drzost říci, že

• u soudů byli úspěšní – až po zásahu Ústavního soudu byli neúsporní;
• Ano, ano, ve sporech o neplatnost třetí výpovědi jim až Ústavní soud zhatil jejich úspěchy u některých nižších soudů. Tyto "úspěchy" vycházely ze lživých tvrzeních o mém duchovním stavu, což vedlo až k porušení mého práva na přístup k civilním soudům;
• nechtěli být tvrdí, vypočítaví či snad šikanující;
• vždyť přece jsou chudáci nezkušení a mají ten "nejlepší úmysl" – věřili a stále věří v urovnání.

Likvidace člověka za každou cenu, pokračující i po Nálezu Ústavního soudu, zabalená do hávu nezkušenosti a trvalé otevřenosti ke smíru, okořeněná křiklavou záměnou zápisu o mediaci za mediační dohodu. Kdo jiný může takto "pravdivě, upřímně, vstřícně, laskavě, s citem" jednat než Arcibiskupství pražské!

[1] Své "nerealistické" požadavky ocituji v některém z příštích článků.