"Každé jednání církve by mělo vést k dobru duše"
Nadpis je citací z vyjádření Arcibiskupství pražského 5.4.2018 pro Městský soud. Toto vyjádření jsem již zmiňovala v článku Smír za cenu zlomené páteře, zde se budu dobru duše v podání Arcibiskupství pražského věnovat poněkud šířeji.
Arcibiskupství se v průběhu téměř půldruhé dekády soudních
tahanic se mnou stalo odborníkem doslova na všechno.
Ve vyjádření pro soud
z 2.12.2019 AP uvádí, s odkazem na jakýsi článek z r. 2002,
následující: "Žalobkyně tvrdí, že trpí onemocněním – roztroušená skleróza.
Pro roztroušenou sklerózu neexistuje žádná známá kauzální léčba. Dostupné léky
se zaměřují především na zmírnění obtíží, k předcházení nových atak, zpomalení
progrese onemocnění a zabránění invalidity (symptomatologická léčba), když jde
o onemocnění, které způsobuje degeneraci těla."
Text vyjádření pokračuje odstavcem, kde je mé onemocnění, trvající od r. 1991, dále zpochybňováno. Z odstavce doslova čiší, že kdyby byla pravda, že mám roztroušenou sklerózu, tak můj zdravotní stav nebude tak dobrý. Já osobně mezi řádky čtu, že kdybych byla opravdu nemocná, tak že by se už dočkali oné degenerace těla, kterou však nevidí.
To je etika komunikace o nemocném člověku! To je etika komunikace se soudem – využijeme doslova vše a zaútočíme na oběť naší zvůle kromě snůšek lží také tím, že zpochybníme její diagnózu a vzkážeme jí přes soud, že očekáváme degeneraci jejího těla. A pokud se tato nekoná, tak nejspíš to onemocnění nemá.
Arcibiskupství prostě rozumí diagnóze roztroušená skleróza už jen tím, že si někdo přečetl kousek starého článku v angličtině. Jiní tuto diagnózu studují roky, desetiletí, ale arcibiskupství má jasno hned.
Arcibiskupství také rozumí medicínským oborům, jak bylo předvedeno začátkem
letošního roku (tj. 2023) v rámci boje o ušlou mzdu (od r. 2012, resp.
2013). Jen mimochodem, ta stále ke konci prosince 2023 není dořešená. Na
soudních jednáních ohledně ušlé mzdy jsem se dozvěděla ledacos.
Arcibiskupství mimo jiné chtělo také dokázat, že jsem si po 3. výpovědi měla a mohla najít
jinou práci. A tak si někdo z arcibiskupství "pečlivě" nastudoval obor
radiodiagnostika a radioterapie. Názvy oborů jsou slovy složenými. V obou
se vyskytuje "radio". Sice jim došlo, že slůvko "radio" nějak souvisí se
zářením, a ne s rádiem ve smyslu rozhlasu. Ovšem jestli jde o diagnostiku
či léčbu, to už bylo pro arcibiskupství podružné. Na soudním jednání se to pak pletlo a
motalo obdobně jako pastorační středisko a katechetické středisko. Vrcholem
tragikomedie v souvislosti se slůvkem "radio" se stal u soudu dotaz, proč
jsem nemohla pracovat jako radiologický laborant, neboť těch je nedostatek.
Předpokládala bych ze strany AP alespoň minimální rozlišovací schopnost mezi lékařem radiodiagnostikem, lékařem radioterapeutem a ne-lékařem radiologickým laborantem. To bych však očekávala moc. Nicméně odbornost arcibiskupství je nade vše, stejně jako mravnost nade vše ve stejnojmenném filmu.
A teď se podíváme, jak arcibiskupství pečuje nejen o mou psychiku, ale i o můj duchovní život, na což je rovněž odborníkem na slovo vzatým. Ale pardon, vždyť je řečeno, že "každé jednání církve by mělo vést k dobru duše". Takže o dobro mé duše nepečuje arcibiskupství, ale sama církev. Možná si řeknete, vždyť to vyjádření, ze kterého cituješ, je pět let staré.
Ouha – dnem 31.7.2023 je datován dopis – návrh na smír. Nejdříve se opět mluví o dekretu, posléze jsem informována, že skutečnost, že Nejvyšší soud vrátil věc týkající se 4. a 5. výpovědi zpět k obvodnímu soudu, je mým Pyrrhovým vítězstvím, neboť i kdybych vyhrála, tak pátá výpověď byla nesprávně žalována, takže pracovní poměr stejně zanikne. Sice o tom, že by byla pátá výpověď nesprávně žalovaná, nikde ani slovo, ale napsat se to může, že. A poslat nejen mně, ale také na obvodní soud. Po té v dopise stojí: "Dovolte mi Vám tedy opět nabídnout smír, který vychází z toho, že se soudíte s církví, ne s korporátem, tedy v popředí každého jednání by mělo být hledání kompromisu, dobra a lásky." Následuje návrh mimosoudního řešení s opětovnou nabídkou dekretu a služebního poměru.
Dlouhodobě se nic nemění: arcibiskupství jedná k dobru mé duše, hledá kompromis, dobro a lásku a po mně je požadováno, abych na kompromis přistoupila a hledala dobro a lásku. Opravdu nevím, v čem mám ono dobro a onu lásku hledat. V tom, že někdo usiluje patnáctým rokem o mou likvidaci (první výpověď je z r. 2009)?
Arcibiskupství jedná k dobru mé duše s takovou láskou, že mi
nabízí jakousi auto-exkomunikaci: ve vyjádření z 5.6.2019 totiž stojí: "…církev
je postavena na hierarchickém řízení, tedy je potřeba se podvolit rozhodnutí
představeného, pokud jde o otázky duchovní. Pokud se to žalobkyni nelíbí,
má právo se života církve neúčastnit.
K náboženskému životu není nikdo nucen."
Víte, co za tímto drsným vzkazem – že se nechci podvolit rozhodnutí
představeného a že se tedy nemusím účastnit náboženského života katolické
církve – ve skutečnosti je? Ano, opět a pořád dokola onen dekret a tvrzení, že
nemocniční kaplan je duchovním ve služebním poměru.
Jak jsem psala už jinde, arcibiskupství vydalo na konci r. 2018 Směrnici o činnosti nemocničních kaplanů, kde je tvrzeno: "Nemocniční kaplan dle Dohody je duchovní – muž nebo žena, kněz, jáhen nebo laik…". Směrnice tedy jen v jedné větě obsahuje několik nonsensů. Podepsána je kardinálem Dukou.
Neodmítám hierarchickou strukturu církve, ale odmítám násilí proti zdravému rozumu. Katolička
v současné době nemůže být duchovním. A že dá někdo obdařený mocí v katolické
církvi rovnítko mezi slovo duchovní a slovo laik, by mne v životě
nenapadlo.
Kdybych dostala z arcibiskupství vzkaz, že mám skočit z Nuselského mostu, také
bych asi podle jejich představ nectila hierarchii, kdybych neskočila.
Vím, že se už opakuji, nicméně musím to říci znovu a naplno: všemocné a všehoschopné AP si může dovolit tvrdit, že se odmítám podvolit rozhodnutí představeného, byť je toto rozhodnutí v rozporu se zákony církve a postrádá něco takového, jako je obyčejný selský rozum.
Nu, a tak tím, že se vzpouzím násilí na svém rozumu, se
stavím proti "prosté normotvorbě" (tj. Směrnici), která podle vyjádření AP
reagovala na skutečnosti ze strany požadavků nemocnic.
Tomu, že podle kán. 135 §2 Kodexu kanonického práva (CIC) "nižší
zákonodárce nemůže platně stanovit zákon, který je v rozporu s právem
vyšší právní síly"[1],
samozřejmě také nikdo nevěnoval pozornost. Vždyť Řím je daleko….
Arcibiskupství pražské
- porušilo svou normotvorbou, tj. vydáním Směrnice o činnosti nemocničních kaplanů hned několik kánonů Kodexu kanonického práva;
- mne nutí zažádat si o dekret na základě této směrnice;
- před soudy tvrdí, že se odmítám standardizovat (9.10.2019);
- před soudy opakovaně tvrdí, že odmítám smír, což mne v očích soudců hrubě dehonestuje; já odmítám jednat v rozporu s Kodexem kanonického práva a odmítám si nechat znásilnit zdravý rozum;
- přes soudy mi vzkazuje, že se nemusím účastnit náboženského života.
Lepší péči církve o duševní a duchovní život, o duši
člověka si už opravdu lze jen těžko představit! Ale nadstandartní péče o mou duši není stále u
konce. Soudy budou dále pokračovat v příštím roce, a to i se svědky, které
AP navrhuje a se kterými se znám od mládí…
A tak budu mít řadu příležitostí, aby se má psychika dále zocelovala, a kapky fenolu,
aby dále kapaly přímo do srdce mého duchovního života.
Letošní rok 2023 zakončím na Silvestra článkem: Nešlo o šikanu, ale o nezkušenost.
[1] Pro objasnění: Nižší zákonodárce = arci/biskup, právo vyšší právní síly – Kodex kanonického práva.