Chaos v chaosu Arcibiskupství pražského

Pokračuji jinak, než jsem zamýšlela, protože pohár mé trpělivosti během listopadu 2023 nejen přetekl, ale přímo se vylil.

Na soudním jednání 14.11.2023 ohledně 4. a 5. výpovědi právní zástupce arcibiskupství na dotaz soudkyně, zda se postoj žalované strany nezměnil po té, co Nejvyšší soud vrátil věc k Obvodnímu soudu, odpověděl:
Ne, my pořád nabízíme smír… My jsme nabízeli smír opakovaně, …prostě paní žalobkyně tvrdí, že nemůže přijmout dekret, protože není duchovní, protože je žena, my tvrdíme, že dekret přijmout může, protože duchovní je, a na tom my se nikdy neshodneme, takže bohužel ten stav je takový, jaký je, po deseti letech stejný. (Přepis audiozáznamu M. Opatrná) 

Můj komentář: takže už jsme došli tak daleko, že – dokonce nezávisle na dekretu – arcibiskupství před soudem s bohorovným klidem prohlásí, že jsem duchovním. A to v době, kdy lze v katolické církvi pozorovat dva nesmiřitelné tábory – jedni si přejí svěcení žen alespoň na jáhenky (ženy by se přijetím jáhenského svěcení staly skutečnými duchovními), druzí už jen z představy jáhenského svěcení žen mají osypky či padají do mdlob.

V mé pracovní smlouvě je uvedeno, že místem výkonu práce je Arcibiskupství pražské, pracoviště Všeobecná fakultní nemocnice (VFN). Řada dalších listin včetně náplně práce a včetně některých tvrzení arcibiskupství pro soudy (když se jim to zrovna hodilo) dokazuje, že jsem opravdu měla pracovat jen ve VFN a nikde jinde. Aby arcibiskupství obhájilo čtvrtou a pátou výpověď, tvrdilo před soudy, že jsem se měla dostavovat k pracovní činnosti do arcibiskupského paláce (což jsem odmítla), a tak jsem hrubě porušila pracovní kázeň. Obvodní i městský soud toto tvrzení a tedy platnost 4. a 5. výpovědi potvrdily. Nejvyšší soud rozsudky zamítl a věc vrátil k novému dokazování obvodnímu soudu. V současné době proto úkol obvodního soudu spočívá v prokázání skutečného záměru účastníků ohledně místa výkonu práce, a to v souladu se stavem, který zde existoval v době, kdy byla pracovní smlouva uzavřena. 

A jakým způsobem AP letošního 14. listopadu 2023 tvrdilo, že jsem měla pracovat i jinde než v nemocnici? Cituji z audiozáznamu:
Musíme si uvědomit, že pracovní smlouva se uzavírala v r. 2002. Předcházelo tomu působení paní dr. Opatrné v rámci řekněme menších úvazků formou dohod. V té době AP byl opravdu malý institut, kdy tam pracovalo několik desítek lidí, úplně pro všechno - pro školství, nemocnice, vězeňství atd. atd. Samozřejmě potom rád předložím nějakou statistiku, kde se ukáže, že opravdu vůči dnešnímu aparátu, který je poměrně velký, a to vzhledem k tomu, že se navrátilo poměrně hodně majetku a arcibiskupství dneska provozuje školy, školky, má vězeňskou službu zvlášť, má nemocniční kaplany zvlášť, má policejní kaplany zvlášť. Prostě je to ohromný konglomerát. V té době se to všechno dělalo na koleni... jak mně to bylo předloženo a jak to ti svědci potom budou zde vypovídat a předkládat ty tvrzení, tak opravdu v té době dělal každý všechno, co mohl. 

Můj komentář: Nu pražští katolíci si mohou toto tvrzení vyhodnotit hned, všichni ostatní musíte počkat do druhé poloviny prosince, tedy do doby, do které se mají zaslat další důkazy. 

Dále vybírám střípky z toho dlouhého, přímo nekonečného jednání, citováno z audiozáznamu: 

Střípek 1: Byla zařazena pod katechetickou sekci... její nadřízený byl biskupský vikář a jednalo se o katechetické středisko. Katecheze obecně v katolické církvi spočívá v tom, že se vyučuje na školách, v různých neziskových organizacích, ale právě i v nemocnicích, věznicích a podobně. Lidé tam docházejí a poukazují na křesťanské principy víry. 
Můj komentář: To opravdu někdy katechetky chodily do nemocnic poukazovat na křesťanské principy víry? 

Střípek 2: Paní dr. Opatrná měla přesně todleto dělat - docházet do různých pracovišť a na různá místa a tam hlásat evangelium. K tomu ona byla pověřena a k tomu byla uzavřena ta pracovní smlouva.
Můj komentář: V žádné listině, která se mne týká, nemám pověření k hlásání evangelia na různých pracovištích.

Střípek 3: Proto ta pracovní smlouva je primárně na arcibiskupství pražském, protože v té době prostě zde nebylo 20 doktorek Opatrných, jako je dneska, protože dneska těch nemocničních kaplanů máme opravdu hodně, máme právě zvlášť vězeňské kaplany, policejní kaplany, vojenské kaplany a podobně. Ale prostě v té době, kdo měl čas a kdo to mohl dělat, tak ten to šel někam dělat.
Můj komentář: Takže jednou šla katechetka do nemocnice, podruhé do věznice, potřetí za vojáky nebo policisty. 

Střípek 4: Proto je naprosto nelogické, abychom my dneska mohli říci, že paní dr. Opatrná měla pracovat jenom na jediném pracovišti. Protože to nemá logiku. Protože ty lidi prostě nebyli. A když si představíte, jak Praha je velikánská, a máme tu jednu jedinou paní dr. Opatrnou, ono v té době těch nemocničních kaplanů možná byli tři čtyři, já to nevím, já jsem si to dneska zjišťoval, a mně to potom mzdová paní účetní z AP vyjede, protože to jsou archiválie 20 let zpátky.
Můj komentář: Hm, výše úvazku podle pracovní smlouvy z r. 2002 byla 8 hodin týdně! Tak tím se opravdu mohla pokrýt celá Praha. Asi mám dar bilokace.

Střípek 5: Ale co jsem dneska zjišťoval u jejího příbuzného, který byl jejím nadřízeným, což je pan Mons. Opatrný, tak v té době těch katechetek, které chodilo po těch nemocnicích, bylo strašně málo. 
Můj komentář: No tak si to necháme někdy na jaře, až bude další jednání, Mons. Opatrným objasnit, kolik že těch katechetek chodilo po nemocnicích hlásat evangelium a poukazovat na křesťanské principy víry. 

Střípek 6: Takže pokud paní doktorka byla v nemocnici, tak samozřejmě se na ni vztahovalo nějaké to omezení a nějaký řád nemocnice - to je v pořádku, ale byl to biskupský vikář pro pastoraci, její nadřízený, který jí určoval, kam, kdy konkrétně půjde.
Můj komentář: Těším se na výpověď biskupského vikáře, jak mi určoval, kam konkrétně a kdy půjdu. 

Střípek č. 7 (pořádný střep:  Právní zástupce AP předložil soudkyni štos materiálů s mnoha slovními návody, jak v nich má listovat: A potom, když budete listovat opět dál, tak je to zase str. 3, je to organizační struktura na AP, kde mám opět zaškrtnuto, že speciální střediska arcibiskupství jsou mimo jiné pastorační středisko. Tam právě byla zařazena paní dr. Opatrná. … A potom úplně na konci můžeme vidět přílohu organizačního řádu č. 1, kde tedy vidíme, že máme arcibiskupa pražského, pod ním je biskupský vikář, a ten má na starosti katechetické středisko. … 
Toto všechno jsem si dovolil přečíst proto, protože je naprosto zřejmé, že v té době církev opravdu byla na začátku a snažila se vyvíjet svoji činnost tak, jak se vyvíjela před dobou komunismu, ale neměla lidi. Takže pokud je dneska tvrzeno, že by zde byl pracovní poměr jenom pro jednu jedinou nemocnici, když paní dr. Opatrná byla naprosto skvělá a velice kompetentní žena, která jezdila na mezinárodní konference apod., tak přece mně nechcete někdo tvrdit, že člověk, který je vysoce kvalifikovaný, a opravdu pro tu svoji práci se hodí, bude sedět jenom na jednom oddělení a nikdy nikam nebude moct zajít, resp. umíte si představit, že by biskupský vikář měl chodit za každým zaměstnancem, za ním do jeho pracoviště? To znamená jenom na to jedno konkrétní oddělení? A ne že by to bylo opačně, že by zaměstnanci chodili za svým nadřízeným? Už jenom pro tu koordinaci. Protože, jak jsem tam přečetl, tak vlastně pastorační středisko fungovalo jako organismus. A organismus vždycky funguje jako celek, nikdy nefunguje osamoceně, vždycky je nějaký brainstorming, je předávání zkušeností, je také nutné, aby docházelo k sepisování těch výkonů, co se vlastně děje, aby byly vytvářeny nové příručky, nové podklady, protože samozřejmě ta péče se dneska velmi hezky vyvinula i díky paní dr. Opatrné. Ale ty všechny zkušenosti musely být nějak zaznamenány a předávány. No, a to logicky nemohlo být na tom oddělení ve VFN, protože na to nebyl prostor.
Můj komentář: Z pohádky do pohádky, více k tomu nemohu v tuto chvíli dodat. Ale byla jsem tak skvělá, že mne museli zlikvidovat, to zapomněl advokát arcibiskupství jaksi dodat.

Střípek č. 8 (taky pořádný střep): Proto měla chodit na AP, předpokládalo se, to je ještě důležité říci, že AP má ve své podstatě pobočku na Thákurově třídě, kde je vlastně vrácená budova, kde mimo jiné sídlí tedy i arcibiskupský seminář a je tam KTF, tam primárně sídlil její nadřízený, protože v té době koncem 2002 byla velká rekonstrukce AP, takže tam se všechno předělávalo a primárně se to přesunulo tam. Ale samozřejmě vždycky se uvažovalo, že se to jednou vrátí do té původní budovy. K tomu vám potom ještě navrhnu minimálně 2 další svědky, paní předsedkyně, kteří nám potvrdí to, co jsem dneska říkal, což je pan Mons. Opatrný, příbuzný paní dr. Opatrné, který byl její nadřízený, a který toto všechno způsobil, protože měli mezi sebou konflikt. 
Můj komentář: Zajímavé slyšet z úst právního zástupce AP potvrzení, že lavinu spustil můj švagr.

Dotaz soudkyně: Já se ještě zeptám, pane doktore, vy jste tady mluvil o katechetickém středisku a pastoračním středisku. … Protože právě vy tady máte zaškrtnuto to katechetické středisko, ale před tím jste hovořil o pastoračním středisku.
Odpověď právního zástupce AP: No, protože tedy podle té malůvky, kterou jsem já dostal, by měla být pod katechetickým střediskem. Takže se omlouvám, pastorace velmi souvisí s katechezí, ale to být pod katechetickým střediskem. Ale tedy tohleto je s výhradou. 

Soudkyně shrnuje: Žalovaný rozporuje tvrzení žalobkyně a k situaci předcházející roku 2002, kdy byla uzavřena předmětná smlouva, zejména uvádí, že AP tehdy bylo malý institut proti dnešku, kdy je zde spousta lidí, a tehdy tedy každý dělal vše, co mohl, a v té době žalobkyně nemocniční kaplankou nebyla, byla zařazena do katechetického střediska a tuto činnost také měla dělat, a z toho důvodů docházet na různá místa. Proto zde bylo sjednáno místo výkonu práce AP. 
Nelze usoudit, že nebylo počítáno nebo snad myšleno to, že žalobkyně bude chodit jen do jedné nemocnice, tj. VFN. Dále žalovaný cituje pracovní náplň z 21.9.2002 s tím, že to byl přímý nadřízený žalobkyně, biskupský vikář, který určoval, kam žalobkyně půjde. 
Dále žalovaný akcentuje tu skutečnost, že žalobkyně byla vázána interními předpisy, k tomu zakládá dokumentaci...  
Dále žalovaný uvádí, že navrhuje k důkazu svědka Mons. Opatrného, biskupského vikáře pro pastoraci, který byl přímým nadřízeným žalobkyně, s tím, že tvrdí, že žalobkyně s ním měla spory, dále výslech svědka Mons. Slavíka, a dále si vyhrazuje právo označení na další důkazy. 
Na dotaz soudu žalovaný uvádí, že žalobkyně byla zařazena do katechetického střediska.
Můj komentář: Chaos v chaosu. 

Právní zástupce arcibiskupství: ... jestli byste mohla prosím zaprotokolovat, to je to podstatné, že vlastně zároveň to středisko vyvíjelo koordinační činnost proto, aby se mohlo rozvíjet, proto bylo nutné, aby paní doktorka docházela také zpátky na vedení, tj. na AP, aby předávala ty poznatky, aby je sepisovala a aby se to všechno mohlo hezky rozvíjet tam, kde je to dneska.
Můj komentář: Pro toto tvrzení nenacházím slušné slovo... 

Právní zástupce arcibiskupství: A důležité je, že ona třeba jezdila také na konference a podobně, takže přece když přijela z té konference, tak musela z toho udělat nějaký výstup, to není o tom, že by si ten výstup udělala v nemocnici. 
Můj komentář:  Pokud jsem později někdy někam vyjížděla, tak mi náklady platila částečně nemocnice, částečně jsem si to financovala sama. Arcibiskupství mi nikdy nedalo ani tužku. Ráda uvidím ty výstupy z konferencí, které jsem na arcibiskupství posílala. 

Na dotaz soudkyně, zda probíhal výkon práce žalobkyně vždy ve VFN, právní zástupce arcibiskupství odpověděl:
No samozřejmě, že je vykonávala i jinde. Protože, jak jsem sdělil, zde bylo to středisko, kde se potkávali všichni ti pracovníci a ti pracovníci konzultovali mezi sebou, jak se vyvíjí ta jejich služba. To kdy a kde, to nám asi odpoví svědci, protože já jsem v r. 2002 u těch jednání nebyl. Ale z toho, co jsem zatím zjistil, tak to bylo nejméně na AP, dále to bylo v Thákurově ulici, kde je právě arcibiskupský seminář a zároveň KTF. Potom to bylo v kostele v Dejvicích, no a potom samozřejmě tam, kam ji zaměstnavatel vysílal, protože právě paní doktorka jezdila na různé školení, jezdila na různé konference, a tam prezentovala své poznatky, když se vrátil z jedné mezinárodní konference, tak o sobě prohlásila, že už je tedy právě nemocniční kaplanka, á, takže minimálně takhle. 
Můj komentář: Bez komentáře, neboť soud na konci jednání rozhodl, že arcibiskupství má tato tvrzení prokázat. 

Reakce mého advokáta: …Tak především k tomu úvodu, je pro účely tohoto řízení úplně jedno, jak velký organizačně tehdy ten systém u žalované byl. Zkoumáme tady vůli účastníků v době uzavření smlouvy, případně v době uzavírání těch dodatků k ní. A rozsah personální z té doby, to nehraje žádnou roli, protože to na to nemůže žádným způsobem dopadnout.
Především ale musím říci, že cítím z žalobkyně poměrně značné překvapení z těch informací, které se tady dozvídá. Poprvé se dnes doslechla o tom, že byla zařazena organizačně do katechetického střediska. Ta tuto informaci nikdy nedostala. Dokumenty, které jsou zde předkládány, s těmi nikdy nebyla seznámena, a nikdy se nestalo až do toho inkriminovaného jednání, kdy byla tedy předvolána a měla se dostavit na arcibiskupství, nikdy do té doby nedošlo k tomu, že by ji tam někdo zval, volal, že by někdo po ní chtěl, aby se tam dostavila. Toto se nestalo.
Svou práci vykonávala řádně na svém pracovišti, na místě výkonu práce, které bylo naposledy upřesněno 30.11.2003, to je ten dokument, který my jsme zakládali, a z tohoto dokumentu dovozovat, že měla pracovat někde jinde, to je logický veletoč, který tedy nezbývá straně žalované než provést.
Ale pokud tady čtu, že má pracovat ve VFN, pravidelně na Onkologické klinice … případně na jiných odděleních, je-li tam zavolána, jsou to jiná oddělení té nemocnice. A pokud je tady zmíněno, že po stránce duchovní má být náplň té práce určována biskupským vikářem, tak s místem výkonu té práce to nesouvisí ani zbla. Naprosto nic.
Pokud tady máme další dokumenty, které jsme zakládali, je tady první, kdy se to týkalo ještě té dohody, s platností od 1.2.1998, ustanovuji vás pastorační asistentkou ve VFN. A pak tady máme další, které je z r. 2006, kde je ustanovena samostatnou pastorační asistentkou VFN. Tohle jsou dokumenty, které jsou pro posouzení vůle účastníků skutečně důležité, skutečně podstatné, a já opakuji, že nikdy zpočátku toho pracovněprávního vztahu žalovaný, nebo žalovaná, chceme-li, ani žalobkyně neuvažovali o jiném místě výkonu práce, než byla právě VFN. A znova opakuji, že tato tvrzení, zaznívala v jiných předchozích řízeních i od samotné žalované. A teprve ve chvíli, kdy zjistila, že je to jediná cesta, jak uspět ohledně platnosti té výpovědi, o kterou se tady přeme dnes, tak teprve v tu chvíli změnila svůj postoj, a těžko lze tedy z takového názorového veletoče dospět k závěru, že vůle účastníků na počátku byla jiná, než že má žalobkyně pracovat ve VFN.

Odpověď právního zástupce arcibiskupství: …z toho, co bylo citováno na začátku panem kolegou, tak to jednoznačně není pravda, že bychom my tvrdili, že by výkon práce byl jenom v dané nemocnici. 
Soudkyně shrnula: Žalovaný uvádí, že rozhodně netvrdí a nikdy netvrdil, že by místo výkonu práce žalobkyně bylo jen ve VFN. 
Můj komentář: Nechme se překvapit. 

Jednání bylo odročeno na neurčito, obě strany dostaly 30denní lhůtu k předložení dalších důkazů. Žalovaný má konkrétně tvrdit a prokázat, že žalobkyně vykonávala činnosti dle pracovní smlouvy, resp. v období před podpisem pracovní smlouvy i na jiných místech než ve VFN, tedy na adrese v ulici Thákurově, v kostele v Dejvicích a též pokud se jedná o její účast a pracovní činnosti na konferencích. 

Právní zástupce AP: Promiňte, že vás ještě – do protokolace – já jsem si ověřoval tu pracovní – to pracovní zařazení – to pastorační středisko nebo katechetické středisko, tak je to pastorační středisko.

Laskavému čtenáři dávám úkol. Spočítejte si prosím, kolikrát jsem během jednoho soudního jednání byla zařazena do katechetického střediska, a to i se všemi báchorkami o katechezích, a kolikrát do pastoračního střediska.