Jak to všechno začalo

V roce 1991 jsem onemocněla roztroušenou sklerózou. V té době už má mladší sestřenice svůj boj s touto nemocí prohrávala. Šok. Šok pro mne, mého manžela, rodiče. Naše čtyři malé děti nechápaly, co se děje. Nejstarší syn až po letech konstatoval, že si tehdy myslel, že umřu, ale že zjistil, že jsem nezničitelná. Neurologové mi sdělili, že mám zapomenout na medicínu, resp. na onkologii, ze které jsem v té době už měla atestaci. A následoval strmý pád do plného invalidního důchodu.

Rozhodla jsem se navzdory prognóze vystudovat Katolickou teologickou fakultu UK. Kupodivu se můj zdravotní stav začal zlepšovat a ne horšit, stabilizoval se a já jsem najednou v r. 1997 držela v ruce magisterský diplom a přemýšlela, co dál.
Tehdejší generální vikář b. Škarvada, který se vrátil z exilu, mi nabídl zkusit to, co je na západě běžné. Tehdy už totiž katolická církev v západních zemích posílala do nemocnic nejen kněze, ale také teologicky vzdělané ženy, aby doprovázely vážně nemocné a jejich blízké.
Nemocnici jsem si mohla vybrat – dveře Všeobecné fakultní nemocnice se přede mnou otevřely jako v pohádce. Ovšem už tehdy se ozvaly z vyšších církevních kruhů kritické hlasy na názor b. Škarvady i na nevhodnost mé osoby. První klacky pod mé nohy byly vrženy.
I jiné křesťanské církve měly zájem o práci v nemocnicích, začala krásná ekumenická setkávání, především díky tehdejší tajemnici Ekumenické rady církví paní Naděje Mandysové. Kromě toho se hledala i forma vzdělávání osob, které už v nemocnicích v oblasti pastorace začaly pracovat nebo pracovat chtěly.
Od r. 2005 jsem proto začala jednou ročně připravovat ekumenická formačně-vzdělávací setkání, později nazvaná velehradská. Vše jsem organizovala ve svém volném čase a setkávání se konala pod hlavičkou Onkologické kliniky VFN a 1. LF UK.
V r. 2009 se konalo 5. setkání a zájem byl veliký. To už ale bylo pro tehdejší vedení pražské arcidiecéze příliš. Jako odměnu jsem dostala 1. výpověď z pracovního poměru. V následujících letech přibyly ještě 4 další výpovědi. Jsem nejspíš držitelkou světového rekordu v počtu výpovědí od jednoho zaměstnavatele.