2. výpověď ze "služebního" poměru
Datovaná 30. 8. 2011
Určuje se, že výpověď z pracovního poměru ze dne 30.8.2011 je neplatná. Obvodní soud pro Prahu1 17 C 11/2012-18
Z arcibiskupství přišla ledová sprcha: místo obnoveného pověření, místo proplacení dlužných částek, natož místo nějaké omluvy, jsem se dozvěděla, že jsem nadbytečná. Když jsem upozornila na to, že byla zaměstnána jiná žena v jiné nemocnici, dostala jsem opravdu výhodnou nabídku: ukončit zaměstnanecký poměr dohodou a přihlásit se do konkurzního řízení v motolské nemocnici. Rozumíte – měla jsem v ruce rozsudek o neplatnosti první výpovědi, a tedy platnou pracovní smlouvu s úvazkem 0,5 pro výkon práce ve Všeobecné fakultní nemocnici. A tento platný pracovní poměr jsem měla dobrovolně ukončit dohodou a přihlásit se do konkurzu do Motola. A kdybych konkurz vyhrála, dostala bych údajně od arcibiskupství 0,1 úvazek. Ale to ještě není všechno, tragikomedie gradovala – v motolské výběrové komisi totiž tehdy seděli oba mí "přátelé". Ano, tušíte správně – Mons. A. Opatrný a dr. E. Kalvínská.
V červenci 2011 mi arcibiskupství dlužilo už 16 platů. Nevím proč, ale v době, kdy jsem byla na dovolené, což na arcibiskupství věděli, mi poslali 2. výpověď formou doporučeného dopisu (datováno 30. 8. 2011). Logiku těžko hledat, možná mi "jen" chtěli chtěli zkazit dovolenou. Ale každopádně si naběhli oni sami, neboť tuto výpověď nezaslali do vlastních rukou. Od poštovní doručovatelky převzala dopis s výpovědí sousedka, která jej dala dceři, a ta na můj pokyn z dovolené obálku otevřela a přečetla mi její obsah. Záští zpestřená dovolená na straně jedné, ale na druhé straně - hrubá chyba arcibiskupství pro mne předznamenala další vítězství.
Ač bylo arcibiskupství upozorněno mou advokátkou, že výpověď je neplatná, protože nebyla doručena do vlastních rukou, kancléřka arcibiskupství JUDr. Kolářová trvala na svém, že výpověď je platná. Nezbylo proto, než podat další žalobu (29.1.2012). Krátce z této žaloby cituji: Poté, co bylo obvodním soudem pro Prahu 1 pravomocně rozhodnuto, že výpověď ze dne 24. 11. 2009 je neplatná, probíhala mezi žalovaným a žalobkyní vzájemná korespondence ohledně žádosti žalobkyně o obnovení pověření ke službě a ohledně výše dlužných mezd za období 1.3.2010 do současné doby... V měsíci říjen až do poloviny prosince jednání probíhala i mezi právní zástupkyní žalobkyně a žalovaným, zastoupeným kancléřkou žalovaného JUDr. M. Kolářovou. Žalovaný neustále jednání protahoval neurčitými návrhy, kdy z poslední vzájemné komunikace bylo zřejmé, že vyplacení dlužných mezd žalovaný podmiňuje i podepsáním dohody o ukončení služebního pomeru se žalobkyní...
Ano, vyplacení dlužných částek arcibiskupství podmiňovalo ukončením mého pracovního vztahu, arcibiskupstvím nazývaného služební poměr, dohodou.
Druhá výpověď je vůbec pozoruhodná. Je totiž daná podle § 52 odst. c zákoníku práce (v tehdejším znění), ovšem jde o výpověď ze služebního poměru. Měla jsem sice platnou pracovní smlouvu, která zakládá pracovní poměr, ale co by arcibiskupství nezkusilo tvrdit, že je to poměr služební! I kdyby dekret u laika zakládal poměr služební (což nezakládá), tak já už jsem v té době žádný dekret neměla. Logická chyba bude krkolomně a směšně zdůvodňována až u třetí výpovědi.
Dne 19.6.2012 soud vynesl tzv. rozsudek pro uznání:
A tak se v případě druhé výpovědi neřešil ani arcibiskupstvím uváděný služební poměr, ani údajné organizační opatření, a ani moje nadbytečnost 😊
[1] Údajné Organizační opatření jsem u soudu zpochybnila až v rámci třetí výpovědi.