2. výpověď ze "služebního" poměru

Datovaná 30.8.2011

Neplatnost výpovědi: Rozsudek "pro uznání" z 19.6.2012,
nabytí právní moci rozsudku 28.7.2012:
Určuje se, že výpověď z pracovního poměru ze dne 30.8.2011 je neplatná.
Obvodní soud pro Prahu1 17 C 11/2012-18

Po vynesení prvního rozsudku v březnu 2011 o neplatnosti první výpovědi jsem informovala krátkým dopisem arcibiskupa Duku. Dopis zůstal bez odpovědi. Proto jsem se na arcibiskupa obrátila delším dopisem 16.5.2011, ve kterém jsem především žádala o obnovení
pověření ke službě: Pověření  ke službě mi bylo odňato, aniž bych se jakkoli provinila proti předpisům a opakovaně či hrubě porušila pracovní kázeň. Prosím vás proto, pane arcibiskupe, o obnovení pověření ke službě ve VFN, které jsem zasvětila nemalou část svého profesního života. Dále vás prosím, aby mi Arcibiskupství pražské proplatilo celou částku ušlého platu.

A z arcibiskupství přišla ledová sprcha: místo obnoveného pověření, místo proplacení dlužných částek, natož místo nějaké omluvy jsem se dozvěděla, že jsem nadbytečná. Když jsem upozornila na to, že byla zaměstnána jiná žena v jiné nemocnici, dostala jsem opravdu výhodnou nabídku: ukončit zaměstnanecký poměr dohodou a přihlásit se do konkurzního řízení v motolské nemocnici. Rozumíte – měla jsem v ruce rozsudek o neplatnosti první výpovědi, a tedy platnou pracovní smlouvu s úvazkem 0,5 pro výkon práce ve Všeobecné fakultní nemocnici. A tento platný pracovní poměr jsem měla dobrovolně ukončit dohodou a přihlásit se do konkurzu do Motola. A kdybych konkurz vyhrála, dostala bych údajně od arcibiskupství 0,1 úvazek. Ale to ještě není všechno, tragikomedie gradovala – v motolské výběrové komisi totiž tehdy seděli oba mí "přátelé". Ano, tušíte správně – Mons. A. Opatrný a dr. E. Kalvínská.

V červenci 2011 mi arcibiskupství dlužilo už 16 platů.

Nevím proč, ale v době, když jsem byla na dovolené, což na arcibiskupství věděli, mi poslali 2. výpověď formou doporučeného dopisu (datováno 30.8.2011). Logiku těžko hledat, možná mi "jen" chtěli zkazit dovolenou. Ale každopádně si naběhli oni sami.

Druhá výpověď je pozoruhodná hned z několika důvodů:

1/ Je daná podle § 52 odst. c zákoníku práce (v tehdejším znění), ovšem jde o výpověď ze služebního poměru. Měla jsem sice platnou pracovní smlouvu, která zakládá pracovní poměr, ale co by arcibiskupství nezkusilo tvrdit, že je to poměr služební! I kdyby dekret u laika zakládal poměr služební (což nezakládá), tak já už jsem v té době žádný dekret neměla. Logická chyba bude krkolomně a směšně zdůvodňována až u třetí výpovědi.

2/ Dále tato druhá výpověď, daná pro nadbytečnost, byla dána podle údajného organizačního opatření čj. 7769/2009 z 28.12.2009. Časová souvislost je opravdu zvláštní – první výpověď mi byla doručena 1.12.2009, organizační opatření přijalo arcibiskupství údajně 28.12.2009, tedy tentýž měsíc téhož roku. Pokud by bylo bývalo arcibiskupství něco takového skutečně přijalo[1], tak by to musela být pojistka do budoucnosti, pokud by neprošlo vážné porušení pracovní kázně, případně arcibiskupstvím tvrzená nepravomoc civilního soudu v rámci první výpovědi. Ale pochybuji, že by takto dopředu někdo přemýšlel.

3/ Nu, a navíc a především: druhá výpověď nebyla zaslána do vlastních rukou. Od poštovní doručovatelky převzala doporučený dopis sousedka, která jej dala dceři, ta na můj pokyn obálku otevřela a přečetla mi obsah. Zkažená dovolená na stranu jednu, na stranu druhou hrubá chyba arcibiskupství pro mne předznamenala další vítězství.

Ač bylo arcibiskupství upozorněno mou advokátkou, že výpověď je neplatná, protože nebyla doručena do vlastních rukou, kancléřka arcibiskupství JUDr. Kolářová trvala na svém, že výpověď je platná. Nezbylo než podat další žalobu.

Krátce z žaloby z 29.1.2012: Poté, co bylo obvodním soudem pro Prahu 1 pravomocně rozhodnuto, že výpověď ze dne 24.11.2009 je neplatná, probíhala mezi žalovaným a žalobkyní vzájemná korespondence ohledně žádosti žalobkyně o obnovení pověření ke službě a ohledně výše dlužných mezd za období 1.3.2010 do současné doby… V měsíci říjen až do poloviny prosince jednání probíhala i mezi právní zástupkyní žalobkyně a žalovaného, zastoupeného kancléřkou žalovaného JUDr. M. Kolářovou. Žalovaný neustále jednání protahoval neurčitými návrhy, kdy z poslední vzájemnékomunikace již bylo zřejmé, že vyplacení dlužných mezd žalovaný podmiňuje i podepsáním dohody o ukončení služebního poměru s žalobkyní…

Zvýraznila jsem další gradaci nehorázného požadavku arcibiskupství – ušlou mzdu mi vyplatí, jen když ukončím onen tzv. služební poměr dohodou.

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl bez nařízeného jednání, protože arcibiskupství nesplnilo povinnost, kterou mu soud uložil a nedodalo soudem požadované informace/listinné důkazy: Soud 19.6.2012 vynesl tzv. rozsudek pro uznání: Určuje se, že výpověď z pracovního poměru ze dne 30.8.2012 daná žalovaným žalobkyni je neplatná.

A tak se v případě druhé výpovědi neřešil ani arcibiskupstvím uváděný služební poměr, ani údajné organizační opatření, a ani moje nadbytečnost 😊

[1] Údajné Organizační opatření jsem u soudu zpochybnila až v rámci třetí výpovědi.