4. a 5. výpověď z pracovního poměru

4. výpověď datovaná 26.3.2019, převzatá 1.4.2019 

5. výpověď datovaná 27.6.2019, převzatá 3.7.2019

Vidíte dobře, nejde o překlep v datech.
Téměř na den přesně je po třech měsících od 4. výpovědi datovaná 5. výpověď.
Texty obou výpovědí jsou naprosto shodné, na arcibiskupství zmáčkli pouze ctrl c. Jediný rozdíl - v 5. výpovědi je navíc souvětí zdůvodňující tuto výpověď : Tak se děje i nadále, a to ke dni 26. června 2019, a to za situace, že jste již obdržela výpověď z pracovního poměru. Větou je řečeno, že nadále nechodím na arcibiskupství, tj do paláce, vykonávat administrativní činnost. 

Obě výpovědi jsou podepsané biskupem Wasserbauerem, který se mnou, než 4. i 5. výpověď podepsal, nemluvil.

I na tyto dvě výpovědi jsem podala žalobu. Arcibiskupství před obvodním a posléze i před městským soudem uvádělo nepravdivá a překroucená tvrzení. A tak oba soudy rozhodly v můj neprospěch, tedy že obě výpovědi jsou platné, protože jsem se měla dostavovat ne do nemocnice, ale do arcibiskupského paláce k výkonu administrativní práce. Tu jsem sice neměla v náplni práce, ale tomu soudy, zahlcené nepravdivými a zavádějícími tvrzeními, jaksi nevěnovaly pozornost. 

Až Nejvyšší soud ČR, kam jsem podala dovolání, rozsudky obvodního i městského soudu zrušil a vrátil spis zpět k obvodnímu soudu k dalšímu dokazování. 

Jednání u obvodního soudu pak proběhlo 14.11.2023 a já jsem se nestačila divit - viz má první reakce: článek Chaos v chaosu Arcibiskupství pražského. 

Pro lepší porozumění situaci musím nyní zmínit svou pracovní smlouvu s Arcibiskupstvím pražským z r. 2002 a krátce shrnout, co se dělo do 4. a 5. výpovědi. Od r. 1998 jsem měla od arcibiskupství "dekret" pro Všeobecnou fakultní nemocnici v Praze. Mít dekret tehdy znamenalo, a mělo by znamenat pro laiky i dnes, že osoba má pověření k určité práci. Měla-li být osoba placená, musela mít k dekretu buď tzv. dohodu nebo pracovní smlouvu. Nejdříve jsem od r. 1998 pracovala na dohodu, v r. 2002 se mnou arcibiskupství uzavřelo pracovní smlouvu. V té je z právního hlediska určitá nepřesnost, neb je tam uvedeno, že místem výkonu práce je arcibiskupství, pracovištěm Všeobecná fakultní nemocnice.

Až do r. 2018, kdy arcibiskupství  s konečnou platností prohrálo letitý spor o neplatnost třetí výpovědi, nikdo nepochyboval, že mám pracovat v jedné konkrétní nemocnici. Arcibiskupství se ovšem s třetí prohrou nesmířilo a zkusilo ještě podat dovolání k Nejvyššímu soudu, který však dovolání zamítl. Takže pracovní poměr na základě pracovní smlouvy z r. 2002  platil bez jakékoli pochybnosti.

Mně, mezitím co na Nejvyšším soudu bylo dovolání z arcibiskupství, začali vedoucí pracovníci ze strany arcibiskupství stanovovat různé podmínky. První z nich byla tato: abych mohla pracovat jako zaměstnanec arcibiskupství v nemocnici, musím si požádat o dekret, musím se "standardizovat". Zdánlivá banalita. Pro mne ovšem naprosto neakceptovatelná. Někteří soudci mi to dokonce přičítali k tíži, neboť mi podle nich chybí trocha pokory, nechci se smířit, jde jen o slovíčkaření...

• Pracovní smlouva by byla ukončena a pracovní poměr by se změnil na služební.
  Ta pracovní smlouva, kterou jsem letitým utrpením obhájila, vydobyla zpět, by se jedním podpisem zrušila. Ústavní soud by mne musel mít zcela oprávněně za blázna – bojovala za něco, co následně sama šmahem zrušila. A já sama bych se na sebe nemohla ani podívat.

Jak to, že by se pracovní poměr změnil na služební? Podle názoru arcibiskupství bych převzetím dekretu svobodně a vědomě vstoupila do duchovního stavu, stala bych se duchovním.
Jak jsem už několikrát psala,  arcibiskupství si dělá, co chce. Kodex kanonického práva sice stanoví, že duchovním se člověk stává přijetím svátosti svěcení na jáhna, ale arcibiskupství bez skrupulí může tvrdit, a taky tvrdí, že duchovním se stane laik, který převezme dekret.

Duchovní v naší zemi nemají poměr pracovní, ale služební, který nepodléhá ochraně civilních soudů. Pokud arcibiskupství prohlásí, že dekretem se laik stává duchovním, může pak takovou osobu, stane-li se nepohodlnou, propustit na hodinu. Tento "duchovní", tedy "pseudo-duchovní", pak nemá zastání u civilních soudů, protože jako duchovní, který si vědomě  a svobodně tento svůj stav zvolil a zřekl se ochrany civilních soudů, se nemůže dožadovat jejich ochrany. A civilní soud nebude zkoumat, že je to celé nesmysl, že o žádného duchovního ve skutečnosti nejde. 

Takže arcibiskupství může nepohodlného laika – "pseudo-duchovního" - propustit na hodinu, aniž by ten našel zastání u civilních soudů. Ale takový člověk nemá zastání ani u církevního soudu, protože podle Kodexu kanonického práva není skutečným duchovním.

Když jsem si odmítla požádat o dekret, nastala patová situace, kterou AP vyřešilo opravdu bravurně. Začalo tvrdit, a to na základě vlastní "nepřesnosti"/"nejasnosti" v pracovní smlouvě, že v pracovní smlouvě je uvedeno jako místo výkonu práce arcibiskupství, a tudíž že musím chodit do práce do paláce, když nemám dekret. Odmítla jsem chodit dělat do Arcibiskupského paláce administrativu. Skončilo to 4. a 5. výpovědí. Obvodní i městský soud se bohužel zabývaly jen tím, že jsem nechodila do práce do paláce, okolnosti, natož náplň práce a další listiny je nezajímaly.

Nejvyšší soud 19.7.2023 rozsudky obvodního soudu i městského soudu zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu dokazování, resp. ke zjištění skutečného záměru ohledně místa výkonu práce a pracoviště v souladu se stavem, který existoval v době, kdy byla pracovní smlouva uzavřena.

Dne 14.11.2023 proběhlo soudní jednání. Články na tomto webu, které se k tomuto datu vztahují:

• Chaos v chaosu Arcibiskupství pražského; 
• Rekonstrukce Arcibiskupského paláce.